Scuda
Scuda (italsky scudi) byly velké stříbrné mince užívané v mnoha státech Apeninského poloostrova od 16. do 19. století. Název je odvozen z latinského scutum – štít. Významnou roli měla také papežská scuda a maltská scuda řádu johanitů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný scudo z Lombardsko-benátského království představuje měnový systém severní Itálie v době habsburské správy. Mince nese jméno císaře Františka I. a patří k typickým...
Stříbrná mince o hodnotě půl scuda z roku 1824 pochází z Lombardsko-benátského království, které bylo po Vídeňském kongresu začleněno do habsburské monarchie. Představuje...
Stříbrný 1 Scudo z Milána z roku 1779 s portrétem Marie Terezie jako vévodkyně milánské. Historicky i numismaticky významná ražba z pozdního období vlády císařovny, atraktivní...
Ovládací prvky výpisu
Scuda (italsky scudi) patří k tradičním názvům mincí v jižní Evropě a jejich jméno odkazuje na latinské scutum, tedy „štít“. Právě erbovní štít se často objevoval v mincovních obrazech a dal pojmu snadno rozpoznatelný smysl. Ve skutečnosti nešlo o jedinou „jednotnou“ minci, ale o širší rodinu ražeb, které se lišily podle jednotlivých italských států.
V Itálii se scudo prosadilo od poloviny 16. století jako označení pro velké stříbrné mince určené pro vyšší platby. Za první se obvykle uvádí scudo d’argento vydané roku 1551 v Miláně za Karla V. (1500–1558). V různých zemích Apeninského poloostrova se pak scuda stala součástí místních soustav a někde byla pevně navázána na liry, jinde na tolarové standardy, což odráželo roztříštěnost předjednotného italského prostoru.
Zvláštní kapitolu tvoří papežská scuda, která byla měnou Papežského státu až do roku 1866. Dělila se na 100 baioků a drobnější jednotky se používaly pro každodenní oběh v Římě i přilehlých oblastech. Nahrazení scudy lirou souviselo s modernizací a sjednocováním měnových pravidel v 19. století, kdy se staré regionální soustavy postupně uzavíraly.
Další výraznou stopu zanechala maltská scuda za vlády Řádu sv. Jana, kdy obíhala na Maltě až do vyhnání řádu roku 1798. Měnový systém byl členěn na tarì, grani a piccioli a scuda se v paměti uchovala jako typický znak středomořského ostrova v době řádové správy. Řád maltézských rytířů navíc od roku 1961 vydává scuda i v novodobé podobě jako součást své numismatické tradice.
