Sestercie
Sestercie byly významné římské mince, původně stříbrné a od císařské doby převážně mosazné. V římském peněžním systému představovaly čtvrtinu denáru a patřily k běžným nominálům každodenního oběhu zejména v 1.–3. století n. l.
Řazení produktů
Výpis produktů
Bronzový sestertius císaře Commoda z let 177–192 n. l. pochází z období pozdní antoninovské dynastie. Mince odráží éru postupné proměny římské politiky po smrti Marka Aurelia a...
Bronzový sestertius císařovny Crispiny z let 177–182/183 n. l. pochází z období vlády Commoda. Mince připomíná postavení císařské manželky v rámci antoninovské dynastie a...
Mince věnovaná zbožštěné císařovně Faustině starší, manželce císaře Antonina Pia. Byla ražena po její smrti jako výraz úcty a zbožnění, které římský senát a císař projevili...
Římský bronzový sestercius císaře Gordiana III., ražený v letech 238–244 n. l., je krásným dokladem římského mincovního umění a dynastické propagandy, ceněný sběrateli pro svůj...
Římský bronzový sestercius císaře Antonína Pia ražený v roce 147 n. l. je výjimečným dokladem stabilní a prosperující vlády tohoto panovníka, který je ceněn sběrateli pro svůj...
Římský bronzový sestercius císařovny Faustiny z 2. století n. l., ražený posmrtně na její počest, je výjimečnou památkou na významnou postavu císařského dvora a láká sběratele...
Římský bronzový sestercius císaře Trajána z roku 99 n. l. s výrazným raným portrétem je unikátní připomínkou římské moci a umění, která osloví každého sběratele antických mincí.
Ovládací prvky výpisu
Sestercie (latinsky sestertius) patří k nejznámějším nominálům římského peněžního systému. Jejich název vznikl z výrazu semis tertius, tedy „půl třetího“, což původně vyjadřovalo hodnotu dva a půl assu v rané republice. V té době šlo o menší stříbrnou minci, která se postupně začlenila do složitější soustavy republikánského účetnictví.
Po reformách konce republiky a nástupu císařství se role sestercie proměnila. V systému, kde se základní jednotkou stal denár, odpovídala sestercie čtvrtině denáru a čtyřem assům. Od vlády Augusta (63 př. n. l.–14 n. l.) se začala razit převážně z mosazi (orichalka), což jí dodávalo charakteristický zlatavý odstín a odlišovalo ji od měděných nižších nominálů.
V 1. a 2. století n. l. patřily sestercie k důležitým mincím každodenního oběhu i státní reprezentace. Na jejich rozměrném střížku se uplatňovaly detailní portréty císařů a rozsáhlé výjevy, které připomínaly vojenská vítězství, stavby či císařské ctnosti. Právě díky této ikonografii jsou sestercie dnes významným pramenem pro poznání římské propagandy a oficiálního obrazu moci.
Ve 3. století n. l. však římský měnový systém zasáhla krize spojená s inflací a úbytkem kovu v oběživu. Význam sestercie postupně slábl a s proměnou nominálů byla vytlačena jinými typy mincí. Přesto zůstává jedním z nejlépe rozpoznatelných symbolů římského peněžnictví, který spojuje republikánské počátky s vrcholnou érou císařství.
