Šilinky
Šilinky představovaly stříbrnou minci a účetní jednotku používanou po celé Evropě od středověku do 20. století, název pochází ze starogermánského scilling. Od anglických shillings přes rakouské šilinky až po východoafrické shilingi dokumentují rozšíření germánského měnového systému. Pro sběratele nabízejí šilinky rozmanitý přehled evropského mincovnictví napříč staletími.
Rakouská stříbrná pamětní mince z roku 1982 připomíná 500. výročí začátků knihtisku v Rakousku, jednoho z klíčových milníků evropské vzdělanosti a kultury.
Stříbrná pamětní mince Rakouska z roku 1981 připomíná 800 let od vytvoření Verdunského oltáře v klášteře Klosterneuburg – mistrovského díla středověkého emailového umění.
Rakouská sada oběžných mincí z roku 1999, věnovaná Hugo von Hofmannsthalovi. Obsahuje kompletní sérii rakouských šilinkových mincí v kvalitě BU.
Šilinky mají kořeny v germánském kmenové společnosti, kde scilling označoval hodnotu dobytka nebo pokutu za přečin. Karolínská měnová reforma ustanovila systém libra-solidus-denarius, kde solidus představoval šilink jako účetní jednotku dvanácti denárů. Historie šilinku dokumentuje rozšíření germánského měnového konceptu od Skandinávie po Afriku během více než tisíce let.
Anglický shilling se poprvé razil za Jindřicha VII. roku 1504 jako testoon obsahující přes 6 gramů stříbra. Tudorovské a stuartovské shillingy s portréty panovníků etablovaly tradici pokračující až do decimalizace 1971. Viktoriánský shilling s erbem tří králoství představoval běžnou minci britského impéria. Skotské shillingy před unií měly vlastní design s jednorožcem a čertelem.
Rakouský šilink existoval v různých formách od středověku. Konvenční šilinky 18. století podle mincovní konvence obsahovaly stanovené množství stříbra. Stříbrný šilink rakouské republiky 1924-1938 a 1945-2001 s edelweissem nebo lipovým listem představoval stabilní alpskou měnu až do zavedení eura.
Německé šilinky razily hansovní města, zejména Hamburg a Lübeck. Lübecký šilink se stal obchodní měnou Baltu, odkud pronikl do Skandinávie a Ruska. Pruský šilink (Schilling) cirkuloval v Braniborsku a Pomořansku. Slezské šilinky dokumentují komplikovaný měnový systém rozdrobené říše.
Skandinávské skillingy představovaly místní adaptaci. Dánský skilling se razil od středověku do zavedení koruny 1873. Norský a švédský skilling existovaly v podobných formách. Islandský skildingur dokumentuje měnovou tradici nejzápadnější germánské kultury.
Polský szeląg jako polonizovaný šilink cirkuloval od 14. století. Szelągy Zikmunda III. Vasy a Jana Kazimíra představovaly drobnou měnu Rzeczpospolité. Gdaňské, toruňské a elbląské šilinky dokumentují městskou autonomii. Litevské šilinky razené ve Vilně kombinovaly polské a litevské prvky.
Koloniální šilinky rozšířily systém do zámoří. Východoafrický shilling používaný v Keni, Ugandě a Tanzanii pokračuje v britské tradici dodnes. Somálský, australský a novozélandský shilling dokumentují globální rozšíření. Irský scilling s harfou a býkem představoval národní variantu do zavedení eura.
Technické parametry šilinků se výrazně lišily. Středověké šilinky obsahovaly 1-2 gramy stříbra, novověké 5-6 gramů. Moderní šilinky 20. století byly raženy z nedrahých kovů. Hodnota dvanácti pencí v britském systému nebo deseti grošů v rakouském dokumentuje různé početní systémy.
Pro současné sběratele nabízejí šilinky dostupný sběratelský obor s obrovskou geografickou a chronologickou rozmanitostí. Historická hodnota spočívá v dokumentaci rozšíření germánské kultury a obchodních systémů, adaptace místními tradicemi a postupné transformace od středověkých stříbrných mincí k moderním decimalním měnám.
stickou měnou Čechů.
Sběratelská hodnota šilinků spočívá v kombinaci historického významu, umělecké kvality a dostupnosti. Moderní pamětní šilinky z let 1960-2001 patří mezi nejkrásnější evropské mince a představují završení dlouhé tradice středoevropského mincovnictví před zavedením eura. Každý šilink vypráví příběh malé země, která si dokázala zachovat identitu v turbulentním 20. století.
