Siliqua
Siliqua představovala drobnou stříbrnou minci pozdního římského císařství zavedenou Konstantinem Velikým kolem roku 320, název pochází z latinského označení pro svatojánský chléb používaný jako váhová jednotka. Od konstantinovských ražeb přes vandalské až po byzantské siliquy dokumentují transformaci antického světa. Pro sběratele nabízejí siliquy vzácné svědectví pozdně antického mincovnictví.
Řazení produktů
Výpis produktů
Půl tolar Josefa II. z roku 1789 s výrazným Burgundským křížem a vídeňskou značkou „A“ odráží éru osvícenských reforem a rozmachu habsburské moci.
Stříbrná dvoumarka z období Třetí říše, ražená v letech 1936–1939 s portrétem Paula von Hindenburga, bývalého říšského prezidenta. Mince představuje významný symbol přechodu...
Stříbrný americký Peace Dollar z roku 1923 představuje ikonickou emisi meziválečné éry, symbolizující naději a obnovu po skončení první světové války.
Zlatý dukát Františka Josefa I. představuje jednu z nejznámějších historických investičních mincí střední Evropy. Tento typ byl ražen po celé období jeho vlády a stal se...
Stříbrný 1 florin Františka Josefa I. z roku 1863 je typickou oběžnou mincí habsburské monarchie z období před rakousko-uherským vyrovnáním.
Stříbrný 1 florin Františka Josefa I. z roku 1863 je typickou oběžnou mincí habsburské monarchie z období před rakousko-uherským vyrovnáním.
Zlatá dvoutisícikoruna z roku 2001 připomíná románský sloh a výjimečný význam znojemské rotundy. Patří do prestižního cyklu Deset století architektury a v kvalitě Proof...
Netypická měděná mince o hodnotě 30 krejcarů z roku 1807 představuje zajímavý přechodový nominál z doby vlády Františka I. – císaře rakouského a posledního císaře Svaté říše...
Stříbrná dvoukoruna z roku 1912 je reprezentativní ukázkou vzácné mincovní produkce Lichtenštejnska za vlády knížete Johanna II., jehož dlouhá vláda přinesla zemi stabilitu i...
Stříbrná koruna z roku 1904 představuje vzácnou a atraktivní ukázku mincovní produkce Lichtenštejnska za vlády knížete Johanna II., jednoho z nejdéle vládnoucích evropských...
Stříbrná italská pětifranková mince z roku 1876 představuje klasickou ukázku numismatiky období sjednocené Itálie a patří mezi nejvyhledávanější ražby panovníka Vittoria...
Stříbrná 5marka z roku 1908 ražená v Berlíně s portrétem císaře Viléma II. a pruského krále – reprezentativní kus pozdního Německého císařství.
Siliqua vznikla jako součást Konstantinovy měnové reformy kolem roku 320 n. l., kdy nahradila starší argenteus jako hlavní drobná stříbrná mince. Název pochází z řeckého keration a latinského siliqua označující semeno svatojánského chleba, které sloužilo jako jednotka váhy pro drahé kovy. Historie siliquy dokumentuje ekonomickou a kulturní transformaci Římské říše v křesťanské impérium a jeho postupný rozpad.
Konstantinovy siliquy vážily původně 3,4 gramu, později redukované na 2,27 gramu čistého stříbra. Rané siliquy zobrazovaly císařský portrét s diadémem nahrazujícím tradiční vavřínový věnec, symbolizující nový křesťanský charakter císařství. Reversy nesly Viktorii s věncem, vota (sliby věrnosti) nebo konstantinovský monogram kombinující řecká písmena chi a rhó.
Za Constantia II. a Juliana Apostaty dosáhly siliquy vrcholu kvality. Julianovy siliquy s filosofickým portrétem a pohanskými motivy dokumentují poslední pokus o restauraci tradičních kultů. Valentinián I. a Valens razili siliquy s motivem dvou císařů sedících na trůnu (CONCORDIA AVGVSTORVM), zdůrazňující jednotu východu a západu.
Theodosius I. standardizoval siliquu na 2,27 gramu jako dvacátčtvrtinu zlatého solidu. Theodosiovské siliquy s křesťanskou symbolikou – christogramem, křížem nebo GLORIA ROMANORVM dokumentují christianizaci říše. Mincovny v Konstantinopoli, Antiochii, Trevíru nebo Miláně produkovaly regionální varianty s místními značkami.
Západořímské siliquy 5. století odrážejí postupný rozpad impéria. Siliquy Honoria a Valentiniána III. vykazují pokles kvality stříbra a hrubší provedení. Poslední západní císařové jako Majorianus nebo Anthemius razili siliquy v omezeném množství. Barbarští králové – Odoaker, Theodorich Veliký – pokračovali v ražbě s vlastními monogramy.
Vandalské království v severní Africe produkovalo siliquy vysoké kvality. Vandalské siliquy krále Gunthamunda a Hilderika s hodnotovými označeními D N (dominus noster) a čísly dokumentují germánskou adaptaci římských tradic. Byzantská reconquista pod Belisarem obnovila imperiální ražby v Kartágu.
Byzantské siliquy 6. století představují závěrečnou fázi. Justiniánovy siliquy s globem a křížem postupně mizely z oběhu nahrazované lehčími nominály. Herakleios razil poslední siliquy kolem roku 615, kdy stříbro nahradil hexagram. Název siliqua přežil jako účetní jednotka v byzantském daňovém systému.
Britské napodobeniny siliquy z 5. století dokumentují pokračování římských tradic. Anglosaské siliquy s hrubými portréty a zkomolenou latinou cirkulovaly v postřímské Británii. Vizigótské a burgundské siliquy představují další barbarské adaptace.
Pro současné sběratele představují siliquy vzácný a náročný obor pozdně antické numismatiky. Historická hodnota spočívá v dokumentaci fundamentální transformace klasického světa v středověk, kdy malá stříbrná mince nesla svědectví o christianizaci, barbarských invazích a vzniku nového byzantského řádu z trosek západního impéria.
