Siliqua Honoria

Siliquy Honoria patří k numismatickým památkám kritického období západořímských dějin. Flavius Honorius vládl jako západořímský císař v letech 393–423 a jeho třicetiletá vláda byla poznamenána katastrofálními barbarskými vpády. Vyplenění Říma Vizigóty roku 410 šokovalo celý antický svět a symbolizovalo úpadek kdysi nepřemožitelné říše.

Honorius nastoupil na trůn jako jedenáctileté dítě po smrti svého otce Theodosia I. Velikého, který rozdělil říši mezi Honoria na západě a jeho bratra Arcadia na východě. Skutečnou moc vykonávali vojevůdci a regenti, především vandal Stilicho, který bránil Itálii proti barbarským vpádům až do své popravy roku 408.

Roku 410 dobyli Vizigóti pod vedením krále Alaricha Řím a město po osmi stech letech znovu zažilo plenění. Honorius přihlížel z bezpečí ravennského dvora, kam přenesl své sídlo. Tato událost, ačkoli Vizigóti odtáhli po třech dnech, symbolicky ukončila éru římské nepřemožitelnosti a předznamenala pád západní říše.

Siliqua byla stříbrnou mincí zavedenou Konstantinem Velikým jako součást reformovaného měnového systému. Siliquy Honoria nesly na averzu císařův portrét s diademem, reverz zobrazoval personifikace Viktorie nebo Roma. Ražba probíhala v Ravenně, Římě, Miláně a dalších západních mincovnách.

Pro sběratele představují siliquy Honoria cennou oblast pozdně římské numismatiky dokumentující úpadek západní říše. Třicet let vlády přineslo dostatek ražeb, avšak kvalita zpracování kolísala odrážejíc hospodářské problémy. Zvláště ceněny jsou siliquy z ravennské mincovny a exempláře z období kolem vyplenění Říma dokumentující konec antického věku.