Siliqua Konstantina II.

Siliquy Konstantina II. patří k vzácnějším stříbrným ražbám konstantinovské dynastie. Flavius Claudius Constantinus, nejstarší syn Konstantina Velikého, vládl jako caesar již za otcova života a po jeho smrti roku 337 se stal augustem západní části říše. Jeho pouhá tříletá samostatná vláda skončila tragicky roku 340, kdy padl v boji proti vlastnímu bratru Constantovi.

Siliqua byla stříbrná mince zavedená Konstantinem Velikým jako součást jeho měnové reformy. Název pochází z latinského slova pro luštěninu a označoval minci o váze přibližně tří gramů kvalitního stříbra. Siliquy doplňovaly zlaté solidy a bronzové nummi a sloužily středně hodnotným transakcím v celé říši. Za Konstantina II. pokračovala jejich ražba podle zavedených standardů.

Konstantin II. obdržel při dělení říše po otcově smrti správu Galie, Británie a Hispánie. Nespokojen s tímto podílem, usiloval o rozšíření své moci na úkor mladšího bratra Constanta, který vládl Itálii a Africe. Roku 340 vpadl do Itálie, avšak u Aquileie utrpěl porážku a zahynul. Jeho krátká vláda tak skončila dříve, než mohla zanechat výraznější stopu.

Ražba siliquí Konstantina II. probíhala v západních mincovnách jeho části říše – v Trevíru, Lugdunu, Arelate a dalších galských městech. Avers zobrazoval mladého císaře s diadémem, reverzy nesly křesťanské nebo vojenské motivy typické pro konstantinovskou éru. Po císařově smrti jeho mince rychle zmizely z oběhu a byly nahrazeny ražbami vítězného Constanta.

Pro sběratele představují siliquy Konstantina II. vzácnou oblast konstantinovské numismatiky. Krátká vláda omezila množství ražených mincí a následná damnatio memoriae vedla k jejich stahování z oběhu. Dochované exempláře dokumentují tragický osud nejstaršího syna Konstantina Velikého a složité dynastické poměry po smrti zakladatele křesťanského císařství. Zvláště ceněny jsou siliquy v dobrém stavu zachovalosti a ražby z méně obvyklých mincoven.