Siliquy

Siliquy patří k typickým stříbrným nominálům pozdně římské říše a jejich rozšíření souvisí s proměnou peněžního systému ve 4. století. Samotné slovo siliqua v latině označovalo jednotku váhy či hodnoty a moderní numismatika jej používá jako praktický název pro určitou skupinu tenkých stříbrných ražeb. Dobové prameny však jednoznačné „oficiální“ pojmenování těchto mincí nepotvrzují, takže jde o ustálenou odbornou konvenci.

Za východisko se obvykle považuje reformní období spojené s konstantinovskou měnovou soustavou, v níž se jako pevný zlatý standard prosadil solidus. Siliqua se v této logice vykládá jako hodnota odpovídající 1/24 solidu, tedy měřítko, které umožňovalo propojit stříbrné oběživo se zlatým jádrem systému. V průběhu 4. století se pak měnily parametry ražeb i jejich váhové cíle, což odráželo tlak státních financí a snahu udržet plynulý drobný oběh.

Pro pozdní antiku je u siliqu charakteristický jev ořezávání okrajů, kdy se z mince ubíral stříbrný materiál. Mnoho dochovaných kusů proto nese stopy záměrného zmenšení a právě „neporušené“ exempláře bývají v nálezech vzácnější. Tento jev ukazuje, jak citlivý byl drobný stříbrný oběh na každodenní praxi a jak snadno se mohl stát zdrojem „tichého“ zisku.

Siliquy se razily i v 5. století a v západní části říše jsou spojovány také s obdobím uzurpací a rychle se měnící politické moci. V numismatice mají význam i díky velkým depotům, které dokládají, že stříbrné drobnější nominály hrály roli i v pozdní fázi římské ekonomiky. Pojem siliqua se navíc užívá i pro pozdější tenké stříbrné ražby navazující tradicí, což připomíná, že na přelomu antiky a raného středověku se názvosloví i peněžní praxe často prolínaly.