AU (About Uncirculated)

AU (About Uncirculated) je stupeň pro kusy, které téměř neobíhaly a mají jen nepatrné opotřebení na nejvyšších místech reliéfu. V praxi stojí těsně pod „neoběhovou“ mincí a často odpovídá rozmezí AU-50 až AU-58.

Historie

AU jako označení stavu vzniklo z potřeby popsat mince, které na první pohled působí jako neoběhové, ale při detailní prohlídce vykazují drobné stopy použití. U mincí se totiž nejrychleji „bere“ právě nejvyšší reliéf – špičky vlasů na portrétu, hrany štítu, vystouplé nápisy nebo vyčnívající části ornamentu. Takové opotřebení může vzniknout i krátkým oběhem, případně nešetrným zacházením při skladování a přepočítávání, a přesto už minci nelze férově označit jako zcela neoběhovou.

V moderní numismatice se postupně ustálila potřeba jednotnějšího popisu zachovalosti, aby se sběratelé a obchodníci shodli, co mohou od mince čekat. Zatímco v Evropě se dlouho používaly hlavně slovní stupně (např. „velmi pěkná“, „krásná“, „ražební“), v anglosaském prostředí se prosadila jemnější škála. Důležitým mezníkem se stala Sheldonova stupnice (1–70), původně navržená pro americké měděné centy, která se později rozšířila i na další mince. Právě v ní tvoří AU přechod mezi oběhovými stavy a plně neoběhovým stavem.

Rozmach aukcí a později i profesionálního „zapečetění“ mincí (tzv. třetí strana hodnotí a uzavírá minci do pouzdra) přispěl k tomu, že se zkratky jako AU staly běžnou součástí popisů i mimo USA. Současně to ale přineslo i tlak na přesnější rozlišování uvnitř kategorie: mince s téměř neznatelným otěrem se cenově chovají jinak než kus, který má opotřebení viditelné už pouhým okem. Proto se v praxi často uvádějí podstupně (např. AU-50, AU-53, AU-55, AU-58), které mají naznačit míru zachování detailu a zbytkového lesku.

AU je dnes užitečné hlavně jako „zkratka pro očekávání“: sběratel ví, že mince má stále velmi svěží vzhled, ale zároveň by měl počítat s drobnou ztrátou ostrosti na nejvyšších bodech. U některých ražeb je přitom potřeba opatrnost – slabší úder razidel může vypadat jako opotřebení, a naopak vyčištěný povrch může opotřebení maskovat. I proto se u vzácnějších kusů vyplatí kombinovat označení AU s reálnou prohlídkou detailů a povrchu.

Jak se pozná stupeň AU v praxi

Typickým znakem AU je, že mince si z velké části zachovává původní vzhled, ale na nejvyšších místech reliéfu je patrné jemné „sražení“ detailu. Důležité je odlišit opotřebení od slabé ražby: u slabé ražby bývají plošně měkčí i místa, která by se v oběhu neopotřebovala (např. části opisu v chráněných partiích), zatímco skutečný oběh se projeví selektivně na vystouplých bodech.

U AU se často sleduje i zbytkový mincovní lesk. Mince může mít lesk stále výrazný, ale v místech největšího kontaktu s oběhem bývá „přerušený“ nebo matnější. Právě rozdíl mezi AU-55 a AU-58 se v praxi často láme na tom, jak souvisle lesk působí a jak moc je dotčen špičkový detail. Pozor také na čištění: agresivní zásahy umí vytvořit umělý lesk nebo naopak povrch „vyleštit“ tak, že detail vypadá unaveně – a mince pak může být v popisu nadhodnocena. U dražších mincí se vyplácí dobré světlo, lupa a srovnání s ověřenými kusy stejného typu.