Chyboražba

Chyboražba je mince nebo medaile s výrobní vadou vzniklou během procesu ražby, která se dostala do oběhu nebo mezi sběratele. Tyto kusy se vyznačují různými odchylkami od standardního provedení a jsou vyhledávány numismatiky pro svou vzácnost a jedinečnost.

Historie

Chyboražby existují od samotného počátku mincovnictví v 7. století před naším letopočtem. První známé chyby se objevily již na lýdských elektronových mincích, kde docházelo k posunutí razidel nebo dvojitým úderům. Ve starověkém Řecku a Římě byly chyboražby poměrně časté kvůli ručnímu způsobu výroby. Mincovní mistry často pracovali ve špatných světelných podmínkách a pod velkým časovým tlakem, což vedlo k častým chybám.

Ve středověku se počet chyboražeb paradoxně zvýšil s rostoucí produkcí mincí. Karel IV. vydal v roce 1348 mincovní řád, který nařizoval zničení všech vadných ražeb, ale mnoho kusů přesto uniklo kontrole. Pražská mincovna za vlády Václava IV. produkovala značné množství chyboražeb kvůli opotřebovaným razidlům, která nebyla včas vyměňována z úsporných důvodů. Tyto mince s dvojitými obrysy nebo částečně chybějícím obrazem se dostávaly do oběhu zejména v obdobích ekonomických krizí.

Významný mezník představuje období třicetileté války, kdy kvůli decentralizované ražbě a nedostatku kvalifikovaných mincmistrů vznikalo obrovské množství chyboražeb. Kiprové mince ražené v letech 1619 až 1623 jsou známé častými vadami způsobenými rychlou a nekvalitní výrobou. Albrecht z Valdštejna provozoval několik polních mincoven, kde vznikaly mince s tak výraznými chybami, že některé byly odmítány v obchodním styku.

V 18. století se s nástupem prvních razicích strojů paradoxně počet některých typů chyb zvýšil. Klíčový stroj nebo balanciér vyžadoval přesné nastavení, a pokud obsluha nebyla dostatečně zkušená, docházelo k novým typům vad. Za vlády Marie Terezie byly zavedeny přísné kontroly kvality v habsburských mincovnách, ale přesto se zachovalo mnoho tolarů s různými vadami ražby. Známé jsou zejména exempláře s posunutým středem, kde hlava panovnice zasahuje do nápisu na okraji.

Průmyslová revoluce 19. století přinesla parní razicí lisy, které teoreticky měly chyby eliminovat. Realita byla však jiná. Vysoká rychlost produkce vedla k přehřívání razidel, jejich praskání a deformacím. Rakouské zlatníky z období 1857 až 1892 vykazují celou škálu výrobních vad, od dvojražeb po ražby na vadných střížcích. Vídeňská hlavní mincovna zavedla v roce 1873 trojstupňovou kontrolu kvality, ale i tak se odhaduje, že asi 0,5 procenta produkce obsahovalo nějakou vadu.

Počátek 20. století a období první republiky znamenaly další technologický pokrok, ale také nové typy chyb. Československé mince z let 1918 až 1938 jsou známé varietami způsobenými používáním různých razidel pro stejný nominál. Mincovna v Kremnici produkovala haléře s různými velikostmi číslic v letopočtu, což dnes sběratelé vyhledávají. Za Tomáše Garrigua Masaryka byly některé pětikoruny raženy s mírně posunutým portrétem, což vytvořilo zajímavé sběratelské variety.

Druhá světová válka a období protektorátu přinesly úpadek kvality ražby. Nedostatek kvalitních materiálů a zkušených pracovníků vedl k masovému výskytu chyboražeb. Protektorátní mince z let 1940 až 1945 často trpěly vadami střížků, prasklými razidly nebo špatným vystředěním. Některé exempláře byly raženy na střížky určené pro jiný nominál, což vytvořilo extrémně vzácné kusy.

Moderní éra od roku 1953 do současnosti zaznamenala postupné snižování počtu chyboražeb díky automatizaci a počítačové kontrole. Přesto se občas objeví zajímavé kusy, jako například československé dvoukoruny z roku 1972 ražené na měděném střížku místo předepsané slitiny. Po zavedení české koruny v roce 1993 se stal legendárním případ padesátihaléřů z roku 2000 s chybějícím nápisem na hraně. Česká národní banka tyto mince stáhla z oběhu, ale několik kusů se dostalo ke sběratelům a dnes dosahují vysokých cen.

Typy chyboražeb a jejich identifikace

Chyboražby se dělí do několika základních kategorií podle typu vady. Nejčastější jsou chyby střížku, kdy je mince ražena na plíšek nesprávné velikosti, tloušťky nebo ze špatného kovu. Tyto vady jsou snadno rozpoznatelné podle neobvyklé váhy nebo rozměrů mince. Například korunová mince ražená na střížek určený pro padesátihaléř bude mít výrazně menší průměr a část obrazu bude chybět.

Dvojražby vznikají, když je mince ražena dvakrát a mezi jednotlivými údery dojde k posunu. Výsledkem je zdvojený obraz, který může být mírný (několik desetin milimetru) nebo výrazný (několik milimetrů). Extrémním případem je otočená dvojražba, kdy druhý úder proběhne po otočení střížku o určitý úhel. Takové kusy jsou mimořádně vzácné a ceněné.

Vadná razidla způsobují charakteristické chyby jako praskliny procházející obrazem mince, chybějící části motivu nebo deformace. S opotřebením razidla se mohou objevit postupné změny, které vytváří zajímavé přechodové varianty. Sběratelé často sestavují celé série ukazující vývoj praskliny na razidle.

Technologické chyby zahrnují vady způsobené nesprávným nastavením lisu, znečištěním razidel nebo použitím vadných polotovarů. Sem patří například mince s vroubkováním přes obraz, částečně vyražené kusy nebo ražby na rozlomených střížcích.

Zajímavosti

• Nejdražší česká chyboražba je desetikoruna z roku 2000 vyražená na bimetalovém střížku pro padesátikorunu, která se vydražila za přes 100 000 korun
• V roce 1969 vzniklo několik československých korun s převrácenou ražbou o 180 stupňů, dnes patří k nejvzácnějším moderním chybám
• Vatikánské euromince s chyboražbami jsou nejcennější na světě kvůli nízkému nákladu a přísné kontrole
• Některé chyboražby byly ve středověku považovány za prokleté a lidé se jich báli dotknout
• Americká mincovna oficiálně prodává některé chyboražby jako sběratelské kusy za prémiové ceny