Imám

Imám je islámský náboženský vůdce, který vede modlitby v mešitě, ale v šíitském islámu představuje také duchovního a politického nástupce proroka Mohameda s božskou autoritou a neomylností. Tento významný titul má různé významy v sunnitské a šíitské tradici, od prostého předmodlitebníka po charismatického vládce věřících. V numismatice se imámové objevují na mincích prostřednictvím titulatur, kaligrafických nápisů a genealogií, zejména na ražbách fátimovských, safíjovských a zajdíjských dynastií.

Historie a význam

Termín imám pochází z arabského kořene amma - vést, stát v čele. V raném islámu označoval toho, kdo vede společnou modlitbu (salát). Mohamed byl prvním imámem muslimské obce (ummy). Po jeho smrti 632 vznikl spor o nástupnictví - sunité uznali Abú Bakra jako chalífu, šíité Alího ibn Abí Táliba jako legitimního imáma. Tento rozkol definoval dvě hlavní větve islámu.

Sunnitská tradice chápe imáma především liturgicky - jako předmodlitebníka v mešitě, který musí znát Korán a rituální předpisy. Každá mešita má svého imáma, velké mešity hlavního imáma (imám-chatíb) pro páteční kázání. Imám al-haramajn vede modlitby ve dvou posvátných mešitách Mekky a Medíny. Čtyři zakladatelé právních škol - Abú Hanífa, Málik, aš-Šáfiʿí, Ahmad ibn Hanbal - nesou titul imám jako učenci.

Šíitská doktrína imámátu (imáma) je komplexnější. Dvanáct imámů tvoří řetěz legitimních nástupců Mohameda: Alí, Hasan, Husajn, až po Muhammada al-Mahdího, který je v okultaci od 874. Imámové mají isma - neomylnost a bezhříšnost, ilm - božské vědění, waláját - duchovní autoritu. Jsou prostředníky mezi Bohem a věřícími, vykladači ezoterického významu Koránu. Jejich utrpení a mučednictví je ústředním tématem šíitské zbožnosti.

Ismáʿílité uznávají sedm imámů, po šestém imámu Džaʿfaru as-Sádiqovi následuje Ismáʿíl místo Músy. Fátimovská dynastie v Egyptě (909-1171) vládla jako imámové-chalífové. Současný Aga Chán IV. je 49. imám nizárských ismáʿílitů. Zajdíjští imámové vládli v Jemenu do revoluce 1962. Drúzové věří, že fátimovský chalífa al-Hákim byl posledním imámem a vtělením božství.

Politické imámáty vznikaly v různých obdobích. Imámát Ománu (751-1959) volil ibádíjské imámy jako nábožensko-politické vůdce. Kavkazský imámát (1828-1859) vedl džihád proti Rusku pod imámy Ghazim Muhammadem a Šamilem. Chomejní obnovil koncept vlády právníka (vilájat-e faqíh) jako zástupce skrytého imáma v Íránské islámské republice 1979.

Imámové na mincích

Sunnitské mincovnictví zmiňuje imámy především v titulaturách. Abbásovští chalífové používali titul imám vedle amír al-muʾminín. Al-Maʾmún razil dirhamy s nápisem "imám spravedlnosti". Almohádové v Maghrebu zdůrazňovali titul imám al-umma. Osmanští sultánové příležitostně používali imám ve smyslu vůdce věřících.

Šíitské dynastie explicitně odkazovaly na imámy. Fátimovské dínáry nesly genealogie chalífů-imámů až k Alímu. Safíjovské mince v Persii uváděly jména dvanácti imámů v kruhu kolem šáhova jména. Zajdíjské imámy v Jemenu razily stříbrné riály s vlastními jmény a titulem imám al-muttaqín. Kádžárovské ražby zobrazovaly lva a slunce - symbol Alího.

Kaligrafie jmen imámů má sakrální význam. Pančtan-i pák - pět svatých (Mohamed, Alí, Fátima, Hasan, Husajn) na perských mincích. Alí valí Alláh (Alí je přítel Boží) na šíitských ražbách. Já Alí madad (Ó Alí, pomoz) jako invokace na ismáʿílitských mincích. Čtverec s jmény čtyř správně vedených chalífů na sunnitských mincích.

Duchovní autorita imámů

Imám v liturgické funkci vede pět denních modliteb směrem k Mekce (qibla). Při páteční modlitbě (džumʿa) pronáší chutbu - kázání o náboženských a společenských otázkách. Tarávih - zvláštní noční modlitby během ramadánu. Vedení pohřebních modliteb (džanáza) a svatebních obřadů (nikáh). Recitace Koránu s správnou intonací (tadžvíd).

Šíitský imám má kosmickou funkci. Je hudžat Alláh - důkaz Boží na zemi, bez něhož by svět zanikl. Báb - brána k božskému poznání. Qutb - osa univerza kolem které se točí stvoření. Imám je mazlúm - utlačovaný, ale také mansúr - vítězný eschatologický obnovitel. Skrytý imám Mahdí se vrátí na konci časů ustanovit spravedlnost.

Vzdělávací role imáma zahrnuje výuku v madrase - islámské škole při mešitě. Výklad fiqhu - islámského práva podle příslušné školy. Vydávání fatev - právních názorů k aktuálním otázkám. Memorování a transmise hadíthů. Někteří imámové jsou muftí nebo qádí s právní autoritou.

Zajímavosti

• Imám Šamil vedl kavkazský odpor 25 let, Rusové na jeho hlavu vypsali 100 000 rublů ve zlatě
• Fátimovský chalífa-imám al-Mustansir vládl 58 let, nejdéle ze všech muslimských vládců
• Aga Chán III. byl vážen diamanty k svým narozeninám - věřící darovali jeho váhu v drahokamech
• Skrytý imám Mahdí měl podle šíitů pouze 5 let, když vstoupil do okultace roku 874
• Jemenský imám Ahmad přežil 30 pokusů o atentát, zemřel přirozenou smrtí 1962
• Velká mešita v Mekce má 40 imámů střídajících se ve vedení modliteb milionů poutníků