Klemens von Metternich

Klemens von Metternich byl rakouský státník a diplomat, který jako říšský kancléř v letech 1821-1848 zásadně ovlivnil podobu Evropy po napoleonských válkách. Jeho konzervativní politický systém založený na rovnováze sil mezi evropskými mocnostmi určoval vývoj kontinentu po několik desetiletí a významně ovlivnil hospodářský a měnový vývoj habsburské monarchie.

Historie

Klemens Václav Nepomuk Lothar von Metternich-Winneburg zu Beilstein se narodil 15. května 1773 v Koblenci do staré šlechtické rodiny původem z Porýní. Jeho otec byl říšský hrabě a diplomat ve službách rakouského dvora, matka pocházela z rodu Kageneggů. Mladý Metternich studoval na univerzitách ve Štrasburku a Mohuči, kde se seznámil s osvícenskými myšlenkami, ale také zažil počátky Francouzské revoluce, což formovalo jeho pozdější konzervativní postoje. Roku 1795 se oženil s Eleonorou von Kaunitz, vnučkou slavného rakouského kancléře, čímž si otevřel cestu k nejvyšším postům v monarchii.

Metternichova diplomatická kariéra začala roku 1801, kdy byl jmenován vyslancem v Sasku. O dva roky později se stal vyslancem v Prusku a roku 1806 získal klíčový post vyslance v Paříži, kde působil až do roku 1809. V Paříži poznal Napoleona Bonaparte osobně a studoval jeho metody, což mu později pomohlo v diplomatickém boji proti francouzskému císaři. Po porážce Rakouska roku 1809 byl Metternich jmenován ministrem zahraničí a zahájil politiku opatrného lavírování mezi Francií a jejími protivníky. Vrcholem jeho diplomatického umění bylo přivedení Rakouska do protinapoleonské koalice ve správný moment roku 1813, což monarchii zajistilo postavení vítězné mocnosti.

Metternichův triumf přišel na Vídeňském kongresu v letech 1814-1815, kde jako hlavní rakouský vyjednavač zásadně ovlivnil nové uspořádání Evropy. Prosadil princip legitimity a rovnováhy sil, který měl zabránit nadvládě jedné mocnosti nad kontinentem. Rakousko získalo dominantní postavení v Německém spolku a severní Itálii, čímž se stalo rozhodující silou ve střední Evropě. Metternich vytvořil systém spojenectví známý jako Svatá aliance, který měl potlačovat revoluční hnutí a udržovat status quo. Jeho vliv byl tak veliký, že období 1815-1848 bývá nazýváno Metternichovou érou.

Jako rakouský státní kancléř od roku 1821 Metternich ovládal nejen zahraniční, ale i vnitřní politiku monarchie. Zavedl přísný policejní režim s rozsáhlou cenzurou a tajnou policií, která potlačovala jakékoli liberální a národnostní hnutí. V Čechách jeho politika znamenala období národního útlumu, germanizaci správy a potlačování českého národního obrození. Metternichův systém dokázal udržet habsburskou monarchii pohromadě navzdory rostoucímu národnostnímu napětí, ale za cenu potlačení modernizačních reforem. František Palacký později označil Metternichovu éru za období, kdy "Čechové byli odsouzeni k mlčení".

Pád Metternichova režimu přišel s revolucí roku 1848. Když 13. března vypuklo povstání ve Vídni, stal se Metternich symbolem nenáviděného starého režimu. Dav požadoval jeho demisi a kancléř byl nucen v noci ze 13. na 14. března uprchnout z Vídně. Přes Čechy a Sasko emigroval do Anglie a později do Belgie. Teprve roku 1851 se mohl vrátit do Vídně, kde žil jako soukromá osoba až do své smrti 11. června 1859. Přestože jeho systém padl, Metternichovy principy rovnováhy sil a diplomacie ovlivňovaly evropskou politiku až do první světové války.

Metternichův vliv na hospodářství a finance

Metternichova konzervativní politika měla zásadní dopad na hospodářský vývoj habsburské monarchie. Po napoleonských válkách čelilo Rakousko obrovskému státnímu dluhu a Metternich podporoval stabilizační měnovou reformu z roku 1816, která zavedla novou rakouskou měnu - konvenční minci. Tato reforma stanovila pevný poměr stříbra k papírovým penězům a měla obnovit důvěru v rakouskou měnu po letech inflace způsobené válečnými výdaji. Metternich prosazoval konzervativní fiskální politiku s vyrovnanými rozpočty, což však brzdilo investice do modernizace ekonomiky.

V oblasti hospodářské politiky Metternich udržoval merkantilní systém s vysokými cly a omezeným volným obchodem. Odmítal připojení Rakouska k Německému celnímu spolku, což izolo valo monarchii od dynamicky se rozvíjejících německých trhů. Jeho nedůvěra k průmyslové revoluci a preference tradičního zemědělství způsobily, že Rakousko zaostávalo za západní Evropou v industrializaci. První železnice mezi Lincem a Českými Budějovicemi byla sice postavena už roku 1832, ale další rozvoj železniční sítě byl pomalý kvůli Metternichově obavě, že železnice usnadní šíření revolučních myšlenek. Teprve po jeho pádu mohlo dojít k rychlé modernizaci rakouského hospodářství a liberalizaci obchodu.

Zajímavosti

• Metternich hovořil plynně sedmi jazyky a jeho diplomatické depeše jsou považovány za mistrovská díla politické prózy, která se dodnes studují na diplomatických školách.
• Výrok "Když Paříž kýchne, celá Evropa nastydne" pochází od Metternicha a vyjadřoval jeho obavy z šíření revolučních myšlenek z Francie.
• Metternich měl tak rozsáhlou síť špiónů, že prý četl soukromou korespondenci všech významných osobností monarchie včetně členů císařské rodiny.
• Jeho druhá manželka Antonie Leyková byla o 29 let mladší a pocházela z české šlechtické rodiny, měli spolu sedm dětí.