Koncentrační tábory

Koncentrační tábory byly systém vězeňských a vyhlazovacích zařízení provozovaných nacistickým Německem v letech 1933 až 1945. Sloužily k věznění, nucené práci a masovému vraždění politických odpůrců, Židů, Romů a dalších obětí. Staly se synonymem nacistického teroru a holokaustu.

Historie

První koncentrační tábory vznikly bezprostředně po Hitlerově nástupu k moci v lednu 1933. Sloužily k internaci politických odpůrců, zejména komunistů a sociálních demokratů, bez soudního procesu na základě takzvaného ochranné vazby. Tábor v Dachau u Mnichova, otevřený v březnu 1933, se stal vzorem pro celý pozdější systém. Heinrich Himmler jako šéf SS postupně převzal kontrolu nad všemi tábory a vybudoval z nich nástroj teroru prostupující celou společnost.

V prvních letech existence sloužily tábory především k zastrašování a převýchově. Vězni byli vystaveni brutálnímu zacházení, ponižování a nucené práci, ale masové vraždění ještě nebylo systematické. Po konsolidaci moci počet vězňů dočasně klesal, neboť odpor byl zlomen a mnozí propuštěni. Situace se změnila po Křišťálové noci v listopadu 1938, kdy byly do táborů deportovány desítky tisíc Židů.

Vypuknutí války roku 1939 znamenalo dramatickou expanzi táborového systému. Na okupovaných územích vznikaly nové tábory a počet vězňů rostl do statisíců. Kategorie obětí se rozšířila o válečné zajatce, odbojáře, nuceně nasazené dělníky a celé národnostní skupiny. Tábory se staly zdrojem otrocké práce pro německý válečný průmysl. Firmy jako IG Farben, Krupp nebo Siemens provozovaly továrny přímo v areálech táborů.

Rozhodnutí o takzvaném konečném řešení židovské otázky přijatém na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 proměnilo některé tábory ve vyhlazovací zařízení průmyslového charakteru. Osvětim-Březinka, Treblinka, Sobibor, Chełmno, Belžec a Majdanek byly vybaveny plynovými komorami a krematórii schopnými zabíjet tisíce lidí denně. Transporty z celé Evropy přivážely oběti, které byly okamžitě po příjezdu selektovány a většinou rovnou posílány na smrt.

Osvětim se stal největším a nejznámějším komplexem táborů. Zahrnoval původní tábor Osvětim I pro politické vězně, vyhlazovací tábor Osvětim II-Březinka a průmyslový tábor Osvětim III-Monowitz. Odhaduje se, že zde zahynulo přes milion lidí, převážně Židů, ale také Romů, sovětských válečných zajatců a Poláků. Jméno Osvětim se stalo symbolem holokaustu a lidské krutosti.

Na území Protektorátu Čechy a Morava fungoval koncentrační tábor Terezín, který měl specifickou roli. Sloužil jako průchozí tábor pro české Židy směřující do vyhlazovacích táborů na východě a zároveň jako propagandistická kulisa pro mezinárodní veřejnost. Nacisté jej prezentovali jako židovské ghetto se samosprávu a kulturním životem, což zastíralo skutečnou povahu táborového systému.

S blížící se porážkou Německa se nacisté pokoušeli zahladit stopy svých zločinů. Tábory byly likvidovány, dokumenty páleny a vězni vyháněni na pochody smrti hluboko do vnitrozemí. Tisíce lidí zahynuly vyčerpáním, hladem nebo byli zastřeleni dozorci. Spojenecké armády postupně osvobozovaly tábory od ledna 1945, přičemž šokující záběry z Buchenwaldu, Bergen-Belsenu a dalších táborů odhalily světu rozsah nacistických zvěrstev.

Organizace a fungování

Koncentrační tábory spadaly pod Hlavní hospodářský a správní úřad SS vedený Oswaldem Pohlem. Táborový systém byl hierarchicky organizován s velitelem tábora na vrcholu, pod nímž působili důstojníci SS zodpovědní za jednotlivé oblasti. Strážní službu vykonávaly jednotky SS-Totenkopfverbände pojmenované podle symbolu umrlčí lebky na čepicích.

Vězni byli rozděleni do kategorií označených barevnými trojúhelníky našitými na pruhované uniformy. Političtí vězni nosili červený trojúhelník, takzvaní asociálové černý, kriminálníci zelený, Svědkové Jehovovi fialový, homosexuálové růžový. Židé byli označeni žlutou Davidovou hvězdou nebo kombinací dvou trojúhelníků. Tento systém vytvářel hierarchii mezi vězni a podporoval vzájemnou nedůvěru.

Každodenní život v táboře byl peklem organizovaného utrpení. Budíček za úsvitu, nekonečné nástupy k sčítání, vyčerpávající práce, minimální příděly jídla, přeplněné baráky bez hygieny a náhodné brutality dozorců vytvářely podmínky, v nichž přežití záviselo na náhodě, fyzické konstituci a často na ochotě jiných pomoci. Úmrtnost na nemoci, podvýživu a vyčerpání byla enormní i bez přímého vraždění.

Paradoxně existovala v táborech i jakási šedá zóna. Někteří vězni získali privilegované pozice jako kapo, písaři nebo členové táborové kapely. Umělci, lékaři a řemeslníci měli větší šanci na přežití. Vznikaly ilegální struktury solidarity a odporu, probíhala tajná výuka dětí, konaly se kulturní aktivity. Tyto projevy lidskosti v nelidských podmínkách patří k nejpozoruhodnějším svědectvím o odolnosti lidského ducha.

Zajímavosti

• Nápis Arbeit macht frei nad branou Osvětimi a dalších táborů se stal cynickým symbolem nacistického teroru.
• Terezín sloužil jako kulisa pro nacistický propagandistický film Vůdce daruje Židům město, který měl oklamat mezinárodní veřejnost.
• Norimberský tribunál klasifikoval koncentrační tábory jako nástroj zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.
• Bývalé tábory Osvětim, Buchenwald a další jsou dnes památníky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.