Pragmatismus

Pragmatismus je filozofický směr zdůrazňující praktické důsledky idejí a jejich užitečnost jako kritérium pravdy. Tento přístup ovlivnil moderní vědu, politiku a ekonomii včetně pojetí měnové politiky. V českém prostředí se pragmatismus projevil zejména v Masarykově realismu a prvorepublikové politice, která kombinovala ideály s praktickou státnickou moudrostí.

Historie

Pragmatismus vznikl v poslední třetině 19. století ve Spojených státech jako originální americký příspěvek světové filozofii. Zakladatelem byl Charles Sanders Peirce, který v roce 1878 formuloval pragmatickou maxim: význam pojmu spočívá v jeho praktických důsledcích. Peirce vycházel z přírodních věd a logiky, jeho pragmatismus byl metodou jak učinit ideje jasnými prostřednictvím jejich praktických účinků.

William James rozšířil pragmatismus do psychologie a filozofie náboženství. V díle Pragmatismus z roku 1907 představil tento směr široké veřejnosti. James chápal pravdu jako to, co se osvědčuje v praxi. Jeho radikální empirismus zdůrazňoval význam osobní zkušenosti. Pragmatismus aplikoval na řešení filozofických problémů jako svoboda vůle nebo existence Boha, kde rozhodující byla praktická užitečnost víry.

John Dewey rozvinul pragmatismus do podoby instrumentalismu a aplikoval jej na pedagogiku a sociální filozofii. Jeho experimentální metoda ovlivnila reformní pedagogiku po celém světě. Dewey chápal myšlení jako nástroj řešení problémů a přizpůsobení se prostředí. Jeho demokratický ideál založený na vědecké metodě ovlivnil americký liberalismus 20. století.

Do českého prostředí pronikl pragmatismus na přelomu 19. a 20. století. Tomáš Garrigue Masaryk se s ním seznámil během svých cest do Ameriky. Jeho filozofický realismus měl pragmatické rysy v důrazu na konkrétní práci a praktické řešení problémů. Masarykovo heslo "nebát se a nekrást" vyjadřovalo pragmatickou etiku. První republika aplikovala pragmatický přístup v politice, ekonomii i měnové politice.

V meziválečném období se pragmatismem zabývali čeští filozofové jako Emanuel Rádl nebo Josef Tvrdý. Experimentální pedagogika Václava Příhody čerpala z Deweyho reforem. Po druhé světové válce byl pragmatismus v komunistickém Československu odmítán jako buržoazní filozofie. Obnoven zájem nastal až po roce 1989, kdy se pragmatický přístup uplatnil v ekonomické transformaci a praktické politice.

Principy a metody pragmatismu

Základním principem pragmatismu je pragmatická maxima, podle které význam pojmu nebo teorie spočívá v jejích pozorovatelných praktických důsledcích. Pravda není shoda myšlení se skutečností, ale to, co funguje v praxi a vede k úspěšnému jednání. Ideje jsou nástroje k řešení problémů, nikoli kopie reality. Poznání vzniká z aktivní interakce organismu s prostředím.

Pragmatismus odmítá tradiční filozofické duality jako subjekt-objekt, teorie-praxe, fakt-hodnota. Zdůrazňuje kontinuitu a proces místo statických kategorií. Zkušenost je základem poznání, ale jde o zkušenost aktivní a experimentální. Vědecká metoda se aplikuje na všechny oblasti lidského života včetně etiky a politiky. Demokracie je chápaná jako experimentální metoda společenského řešení problémů.

V etice pragmatismus odmítá absolutní hodnoty a zdůrazňuje situační kontext. Dobré je to, co vede k uspokojení potřeb a řešení problémů. Morálka se vyvíjí s měnícími se podmínkami. V politice podporuje pragmatismus reformismus a postupné zlepšování. Ekonomický pragmatismus zdůrazňuje to, co funguje, před ideologickými doktrínami. Měnová politika má být flexibilní a reagovat na aktuální potřeby ekonomiky.

Zajímavosti

• Masarykův výrok "Ježíš, ne Caesar" vyjadřoval pragmatickou volbu humanitních hodnot před militarismem jako praktičtější cestu k prosperitě národa.
• Československá koruna zavedená v roce 1919 byla příkladem pragmatické měnové politiky, která rychle stabilizovala ekonomiku nového státu.
• Baťova podnikatelská filozofie "náš zákazník - náš pán" představovala pragmatický přístup k podnikání dlouho před moderním marketingem.