Půhon

Půhon byl v českém zemském právu od 11. do 17. století písemná formulace žalobního nároku, kterou žalobce předvolával žalovaného k soudnímu jednání. Latinský název tohoto právního úkonu zněl citatio.

Historie

Institut půhonu se vyvinul v rámci českého zemského soudnictví během raného středověku a fungoval jako základní procesní nástroj pro zahájení soudního sporu mezi příslušníky šlechtického stavu. Půhon obsahoval nejen samotný žalobní nárok, tedy petit, ale také datum konání soudu a jména soudních komorníků zvaných půhončí, kteří měli povinnost listinu osobně doručit žalované straně.

Doručení půhonu mělo zásadní význam pro další průběh řízení. Pokud se žalovaný k soudu nedostavil, automaticky spor prohrával z důvodu takzvaného stanného práva. Po zahájení jednání byla každá strana dotazována, zda stojí na svém právu, tedy zda je přítomna. Třetí marné vyvolání znamenalo prohru nepřítomné strany. Proto bylo nezbytné prokázat, že půhon byl řádně doručen. Zpočátku půhončí dokládali doručení tím, že odštípli třísku ze dveří obydlí žalovaného, později již jen skládali přísahu. Veškeré půhony se evidovaly v zemských deskách, které sloužily jako veřejný registr právních úkonů.

Od 16. století se v českém právu začalo prosazovat klasické úřední obesílání a půhon postupně ztrácel svůj původní význam. Definitivní konec tomuto institutu přineslo Obnovené zřízení zemské z roku 1627, které zásadně přetvořilo české zemské právo po porážce stavovského povstání.

Průběh půhonného řízení

Žalobce, označovaný jako původ, musel půhon sepsat v předepsané formě a zajistit jeho doručení prostřednictvím soudních komorníků. Žalovaná strana, nazývaná pohnaný, byla povinna se ve stanovený den dostavit k zemskému soudu. Nedostavení se bez řádné omluvy znamenalo ztrátu sporu bez ohledu na jeho věcnou podstatu. Tento přísný formalismus byl typickým rysem středověkého procesního práva, kde dodržení správného postupu mělo stejnou váhu jako samotná spravedlnost rozhodnutí.

Zajímavosti

• Slovo půhon souvisí se slovesem pohnati, tedy předvolat či přivést někoho před soud.
• Odštípnutí třísky ze dveří jako důkaz doručení patří k nejstarším formám dokladování právních úkonů v českých zemích.
• Záznamy o půhonech v zemských deskách jsou cenným pramenem pro poznání majetkových sporů české šlechty.