Stříbrný denár Bořivoje II. (cca 1100–1120) s bustou knížete a Kristem na trůnu. Typ Cach 413, vzácnější exemplář z období pozdního středověkého mincovnictví v českých zemích.
Vzácný stříbrný denár Břetislava I. s motivem Boží dlaně a kříže s půlměsíci, ražený na Moravě mezi lety 1034–1050. Autentický kus raně středověké české mincovní historie.
Stříbrné denáry tvoří základ českého mincovnictví. Začaly se razit v 10. století za vlády knížete Boleslava I., a to po vzoru franských a říšských mincí. Tyto drobné stříbrné kusy byly nejen prostředkem směny, ale i nástrojem legitimace panovnické moci a symbolem hospodářské nezávislosti českého státu v době jeho vzniku.
Denáry se razily z jemného stříbra v různých typových variantách, často s nápisy v latině a zkratkami titulatury panovníků jako „BOLEZLAVS DUX“, „OLDARADVS DUX“ nebo „WRATISLAVS“. Na reverzech se objevují jednoduché motivy: kříže, stylizované stavby, zvířecí symboly nebo náboženské výjevy. Jejich výtvarná forma je schematická, ale zároveň mimořádně autentická a svědčí o mincovní produkci v raně středověkých podmínkách.
Vrcholné období denárové ražby nastalo v 11. století za knížat jako byli Jaromír, Břetislav I. nebo Spytihněv II. Mincovny fungovaly zejména v Praze a některých regionech s přístupem ke stříbrným ložiskům. Postupně se však denáry zmenšovaly a ztrácely obsah stříbra, až byly ve 13. století nahrazeny pražským grošem.
Stříbrné české denáry dnes představují jedinečný doklad o počátcích českého státního útvaru, jeho ekonomických vztazích a kulturních vlivech. Pro sběratele jsou fascinující nejen stářím, ale i rozmanitostí typů, ražeb a mincmistrů. Každý denár je miniaturou středověkých dějin, která spojuje hmotnou hodnotu, historický kontext a nádech tajemství z dávno zaniklých časů.
