Stříbrné didrachmy
Stříbrné didrachmy představují tradiční podobu těchto významných řeckých mincí, razených ze stříbra jako standardního kovu antické monetární soustavy. Tyto numismatické klenoty dokumentují vrchol řeckého mincovního umění a ekonomické vyspělosti.
Antický stříbrný nomos z Tarentu (cca 380–345 př. n. l.) s jezdeckým motivem eféba a Tarasem na delfínu – klasický symbol moci a mořské identity Magna Graecia.
Stříbro bylo přirozeným kovem pro ražbu didrachem, neboť řekové disponovali bohatými stříbrnými doly na Laurionu nedaleko Athén a na dalších místech řeckého světa. Kvalita a ryzost stříbrných didrachem byla garantována reputací vydávajícího města, což z nich činilo spolehlivou mezinárodní obchodní měnu po celém antickém Středomoří. Athénské "sovy" se staly zlatým standardem reliability a byly přijímány od Španělska po Indii.
Technické zpracování stříbrných didrachem dosáhlo ve vrcholném období řecké civilizace (5.-4. století př. Kr.) mimořádné úrovně. Mincíři dokázali do relativně malého prostoru stříbrné mince vtěsnat komplexní kompozice s dokonalými portréty božstev, detailními zobrazeními zvířat a architektonických prvků. Syrakuské didrachmy od řytce Euaineta nebo Kimona patří mezi absolutní vrcholy světového mincovního umění a dosahují na aukcích astronomických cen.
Hmotnostní standard stříbrných didrachem se pohyboval kolem 8-9 gramů čistého stříbra, což odpovídalo hodnotě dvou drachem podle attického standardu. Různá města používala mírně odlišné standardy, což odráží politickou nezávislost řeckých poleis. Pro sběratele představují stříbrné didrachmy možnost vlastnit autentické umělecké dílo z období, který je považován za kolébku západní civilizace. Investičně patří mezi nejstabilnější antické mince s prokázanou schopností dlouhodobého růstu hodnoty, podporovanou trvalým zájmem muzeí, institucí a soukromých sběratelů o řeckou kulturu a umění.
