Stříbrné poltury
Stříbrné poltury jsou drobné uherské mince v hodnotě jeden a půl krejcaru, tedy půl groše, s Madonou na rubu. Ze stříbra nízké ryzosti je razili Habsburkové od Leopolda I. do vlády Marie Terezie; ta roku 1761 nařídila ražbu měděných poltur a její nástupce Josef II. už poltury nerazil vůbec.
Poltura převzala jméno od polského półtoraku, mince za jeden a půl groše. V uherské soustavě platila jeden a půl krejcaru, tedy polovinu groše, a sloužila jako drobná mince pro každodenní placení. Ze stříbra ji v Uhrách jako první razil Leopold I., a to od roku 1695; pokračovali Josef I. a Karel VI., v Uhrách král Karel III.
Stříbrná poltura byla drobná mince z kovu nízké ryzosti, blízkého billonu, a vážila kolem jednoho gramu. Na líci nesla portrét panovníka, na rubu Madonu s Ježíškem a písmena P–H, zkratku Patrona Hungariae – Panna Maria jako ochránkyně Uher. Pro Uhry se poltury razily i mimo uherské mincovny; tak vznikla například poltura Marie Terezie z roku 1752 se značkou H–A tyrolské mincovny v Hallu.
Zvláštní kapitolou jsou poltury povstání Františka II. Rákócziho (1703–1711). Povstalci razili nejprve poltury stříbrné, a když drahý kov spotřeboval nákup zbraní, nahradili je měděnými nouzovými mincemi v hodnotě 1, 10 a 20 poltur. Nejrozšířenější desetipoltura dostala podle opisu PRO LIBERTATE přezdívku „libertáš“.
Za Marie Terezie přišel konec stříbrné poltury. Ražbu poltur z mědi připravoval už Karel VI., dochovaly se však jen zkušební ražby; skutečně ji nařídila až Marie Terezie patentem z 27. března 1761. Měděné poltury pak nesou letopočty od roku 1763. Její nástupce Josef II. již poltury nerazil.





