Tolary Augusta I.
Tolary Augusta I. dokumentují vládu saského kurfiřta a polského krále z let 1694-1733. Tyto prestižní stříbrné mince vznikaly za vlády "Silného" během severní války a baroka. Jejich umělecká kvalita a historický kontext z nich činí významné objekty sasko-polské numismatiky.
August I. Silný (1694-1733) kombinoval vládu saského kurfiřtství s polskou královskou korunou a jeho tolary dokumentují ambiciózní politiku zaměřenou na posílení pozice Saska v rámci severní války a konkurenci s Prusem. Jako mecenáš barokního umění vytvořil v Drážďanech jeden z nejskvělejších dvorů Evropy a jeho láska k přepychu se odrazila v mimořádné kvalitě tolarů razívaných v saských mincovnách. Augustovy tolary tak představují vrchol saského barokního mincovnictví a dokumentují zlatý věk wettinské dynastie.
Umělecká úroveň Augustových tolarů dosahuje vrcholných standardů barokního medailérství prostřednictvím monumentálních portrétů krále a složitých alegorických kompozic oslavujících jeho vojenské úspěchy a kulturní patronát. Charakteristické jsou portréty zdůrazňující královskou majestátnost a fyzickou sílu, která mu vynesla přezdívku "Silný", často doplněné o polské a saské heraldické prvky. Reverzy často zobrazují alegorické scény oslavující vítězství, mír nebo kulturní rozkvět reflektující Augustovy politické ambice.
Ekonomický kontext Augustových tolarů je spojen s finančně náročnou politikou zaměřenou na udržení polské koruny a konkurenci s rostoucí pruskou mocí. Vysoké výdaje na dvůr, stavby a vojenské kampaně se odrazily v monetární politice, přičemž kvalita tolarů dokumentuje pokračující ekonomickou sílu Saska založenou na bohatých rudných dolech. Jejich prestiž přispívala k diplomatické prestiži sasko-polské unie.
Kulturní kontext tolarů Augusta I. jako výtvorů jednoho z nejskvělejších barokních dvorů činí z nich fascinující objekty dokumentující spojení politických ambicí s uměleckým mecenášstvím. Pro sběratele představují vrcholné ukázky německé barokní numismatiky, jejichž studium poskytuje vhled do mechanismů kulturní reprezentace politické moci a dokumentuje pokus středně velkého německého knížectví konkurovat evropským velmocem prostřednictvím kulturní prestiže a diplomatického umění.