Ferdinand I. Habsburský se stal v roce 1526 českým a uherským králem a v roce 1556 císařem Svaté říše římské. Jeho nástup na český trůn znamenal počátek více než třísetleté vlády Habsburků v našich zemích – a také zásadní proměnu měnového systému. Tolary ražené za jeho vlády představují vůbec první éru císařských tolarů v českých zemích a zároveň počátek velkého rozmachu středoevropského mincovnictví v 16. století.

Tolary Ferdinanda I. byly raženy zejména ve Vídeňské, Hallské a Kutnohorské mincovně. Tyto velké stříbrné mince o hmotnosti přibližně 28–30 gramů nesou portrét panovníka s renesančním věncem, mečem nebo brněním a latinským opisem s tituly „FERDINANDVS ROMANORVM IMPERATOR“ či „D G REX BOHEMIAE ET HVNGARIAE“. Reverz obvykle zobrazuje císařského orla, českého lva nebo složitější heraldickou kompozici s důrazem na panovnickou legitimitu a územní nároky.

Za vlády Ferdinanda I. dochází ke standardizaci a centralizaci ražby tolarů, které se díky své kvalitě a jednotnému formátu stávají oblíbenou obchodní mincí nejen v habsburských zemích, ale i ve Svaté říši římské a na Balkáně. V mnoha regionech začínají sloužit jako etalon pro další místní ražby – právě díky nim se slovo „tolar“ stává synonymem pro velkou stříbrnou minci.

Tolary Ferdinanda I. patří dnes mezi klíčové kusy pro sběratele habsburské a české numismatiky. Mají nejen vysokou historickou a ikonografickou hodnotu, ale i stabilní tržní cenu. Představují začátek slavné tradice habsburských tolarů, která bude pokračovat ještě více než dvě století. Každý kus je dokladem doby, kdy se rodila moderní Evropa a její mocenská centra se formovala i skrze mince.