Tolary Karla Viléma Ferdinanda Brunšvického
Tolary Karla Viléma Ferdinanda Brunšvického představují velké stříbrné mince ražené za vlády tohoto brunšvického vévody v letech 1780–1806. Karel Vilém Ferdinand proslul jako jeden z nejschopnějších německých vojevůdců své doby a padl v bitvě u Jeny roku 1806. Jeho tolary dokumentují závěrečné období starého říšského pořádku před napoleonským převratem.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrný 24 Mariengroschen z roku 1789, ražený v Brunšviku pod vládou Karla Viléma Ferdinanda – impozantní skákající kůň a klasický leipzigský měnový standard.
Ovládací prvky výpisu
Tolary Karla Viléma Ferdinanda Brunšvického patří k numismatickým památkám jednoho z nejvýznamnějších německých vojevůdců přelomu 18. a 19. století. Karel Vilém Ferdinand vládl Brunšvicko-Wolfenbüttelskému vévodství v letech 1780–1806 a proslul především svými vojenskými schopnostmi. Jeho tolary dokumentují období osvícenství i dramatický přechod k napoleonské éře.
Karel Vilém Ferdinand byl synovcem pruského krále Fridricha II. Velikého a jedním z nejuznávanějších vojevůdců své doby. Roku 1787 vedl pruskou intervenci v Nizozemí, která obnovila moc oranžského místodržitele. Roku 1792 velel spojeneckým armádám v první koaliční válce proti revoluční Francii a je autorem proslulého brunšvického manifestu hrozícího Paříži zničením.
Vévodství Brunšvicko-Wolfenbüttelské patřilo k významnějším severoněmeckým státům s dlouhou tradicí mincovnictví. Karel Vilém Ferdinand pokračoval v ražbě tolarů podle říšských standardů a jeho mince vynikaly kvalitou zpracování. Avers zobrazoval vévodský portrét, reverz nesl brunšvický znak s proslulým koněm nebo nominální hodnotu.
Osudným se vévodovi stalo tažení roku 1806. V bitvě u Auerstedtu 14. října 1806 byl Karel Vilém Ferdinand smrtelně raněn a zemřel o několik týdnů později v Ottensenu u Hamburku. Napoleon následně zrušil Brunšvicko-Wolfenbüttelské vévodství a připojil je k nově vytvořenému Vestfálskému království pod vládou svého bratra Jérôma.
Pro sběratele představují tolary Karla Viléma Ferdinanda závěrečnou kapitolu starobylého brunšvického mincovnictví před napoleonskou přestavbou Německa. Ražby dokumentují éru osvícenského absolutismu i její násilný konec v napoleonských válkách. Zvláště ceněny jsou tolary z posledních let vévodovy vlády a exempláře spojené s jeho vojenskou kariérou.
