Tolary Mansfeld-Schraplaua
Tolary Mansfeld-Schraplaua představují velké stříbrné mince ražené hrabaty z mansfeldské linie Schraplau v 16. a 17. století. Mansfeldové patřili k nejvýznamnějším těžařským rodům v Německu díky bohatým měděným dolům v Durynsku. Jejich tolary dokumentují rozkvět i úpadek tohoto kdysi mocného hraběcího rodu.
Řazení produktů
Výpis produktů
Rytířský tolar z roku 1540 z Eislebenu představuje silné rody Mansfeldu v době reformace – s erbem a jezdeckým motivem symbolizujícím šlechtickou moc a tradici.
Ovládací prvky výpisu
Tolary Mansfeld-Schraplaua patří k numismatickým památkám jedné z početných linií starobylého mansfeldského rodu. Hrabata z Mansfeldu vládla rozsáhlým územím v Durynsku a Sasku a díky bohatým měděným a stříbrným dolům patřila k nejbohatším německým dynastiím. Linie Schraplau byla jednou z větví vzniklých postupným dělením rodového majetku v 16. století.
Mansfeldové získali své bohatství z těžby mědi a stříbra v oblasti kolem Eislebenu a Mansfeldu. Tyto doly patřily k nejproduktivnějším v celém Německu a poskytovaly surovinu pro rozsáhlé mincovnictví. Hrabata disponovala mincovním právem a razila vlastní mince od grošů po reprezentativní tolary. Každá linie rodu razila mince samostatně s vlastními znaky a titulaturami.
Linie Schraplau, pojmenovaná podle hradu Schraplau, patřila k menším větvím mansfeldského rodu. Její tolary nesly na averzu hraběcí portrét nebo mansfeldský znak, reverz zobrazoval říšského orla nebo heraldické motivy. Kvalita zpracování odpovídala bohatství rodu a uměleckým tradicím durynského mincovnictví.
Mansfeldský rod postupně upadal v důsledku zadlužení, náboženských konfliktů a úbytku důlních výnosů. Jednotlivé linie vymíraly nebo prodávaly své državy a mincovní právo přecházelo na jiné majitele. Linie Schraplau zanikla v průběhu 17. století a její mincovnictví se stalo součástí historie.
Pro sběratele představují tolary Mansfeld-Schraplaua vzácnou oblast německého hraběcího mincovnictví. Ražby jednotlivých mansfeldských linií jsou méně časté než mince větších knížectví a vyžadují specializované znalosti rodové genealogie. Zvláště ceněny jsou tolary s kvalitními portréty a mince dokumentující rozkvět durynského hornictví v 16. století.
