Tolary Maxmiliána III.
Tolary Maxmiliána III. dokumentují vládu bavorského kurfiřta z let 1745-1777. Tyse reprezentativní stříbrné mince vznikaly během období osvícenských reforem a kulturního rozkvětu Bavorska. Jejich umělecka kvalita a historický kontext z nich činí významné objekty jihoněmecké numismatiky 18. století.
Saský stříbrný Schreckenberger – tzv. andělský groš (1500–1507), ražený v Annabergu za vlády kurfiřta Fridricha III. Moudrého spolu s Janem I. a Jiřím Vousatým. Na líci anděl se...
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v německém Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Půl tolar Josefa II. z roku 1789 s výrazným Burgundským křížem a vídeňskou značkou „A“ odráží éru osvícenských reforem a rozmachu habsburské moci.
Impozantní stříbrný tolar Františka II. z roku 1795 ražený v německém Günzburgu představuje klasický příklad habsburské moci před napoleonskými válkami.
Elegantní čtvrt tolar Leopolda II. z roku 1791 s Burgundským křížem a řádem zlatého rouna představuje vzácný kus habsburské mincovní historie konce 18. století.
Půltolar Josefa II. z roku 1782 s vyobrazením Madony jako ochránkyně Uherska je výraznou barokní mincí s náboženským i historickým významem.
Stříbrný 1 gulden z roku 1837 s portrétem bavorského krále Ludvíka I. je krásným příkladem německého mincovnictví 19. století.
Rytířský tolar z roku 1540 z Eislebenu představuje silné rody Mansfeldu v době reformace – s erbem a jezdeckým motivem symbolizujícím šlechtickou moc a tradici.
Historická stříbrná mince v nominální hodnotě 2/3 tolaru z roku 1768 nese portrét Fridricha Augusta III. a dokládá stabilitu saského mincovnictví v pozdně barokní éře.
Stříbrný čtvrt-tolar z posledního roku vlády Karla VI., ražený v Hallu. Výrazný příklad barokní mincovní estetiky a symbolu císařské autority v habsburské monarchii.
Saský tolar z roku 1782 ražený za vlády kurfiřta Fridricha Augusta III. Klasická stříbrná mince typu „EINE MARCKE“ s bohatým erbem a reprezentativním portrétem panovníka.
Stříbrný tolar Františka I. z roku 1825 ražený ve Vídni. Působivý kus z pozdní fáze jeho vlády, reprezentující klasickou císařskou symboliku a kvalitní vídeňskou ražbu.
Maxmilián III. Josef (1745-1777) transformoval Bavorsko v moderní osvícenský stát a jeho tolary dokumentují tento reformní proces prostřednictvím evoluce ikonografie a zlepšování technických standardů. Jako poslední mužský potomek wittelsbašské linie vládl v období intenzivní kulturní a ekonomické modernizace. Maxmiliánovy tolary tak představují numismatické svědectví o zlatém věku bavorského osvícenství před začleněním do habsburské sféry vlivu.
Umělecké zpracování těchto tolarů reflektuje osvícenské ideály 18. století prostřednictvím elegantnich portrétů kurfiřta a klasicizujících heraldických kompozic. Charakteristické jsou portréty zdůrazňující intelektuální rysy a osvícenskou důstojnost panovníka, často doplněné o bavorské heraldické symboly prezentované v rokokovém stylu. Reverzy obvykle zobrazují bavorský erb v sofistikovaném uměleckém zpracování charakteristickém pro mnichovský dvůr.
Ekonomický kontext Maxmiliánových tolarů je spojen s hospodářskou modernizací Bavorska a rozvojem manufactur, vzdělávacích institucí a kulturních center. Jejich kvalita a mezinárodní uznání přispěly k posílení ekonomické pozice bavorského kurfiřtství v rámci Svaté říše římské. Mnichovská mincovna dosáhla za jeho vlády významného technického pokroku a konkurovala prestižním středoevropským centrům.
Tragická skutečnost, že Maxmilián III. zemřel bez mužského potomka a jeho smrtí zanikla stará wittelsbašská linie, dodává jeho tolarům melancholický rozměr jako posledním mincím nezávislého osvícenského Bavorska. Pro sběratele představují tyto tolary fascinující kombinaci umělecké kvality s dramatickým historickým kontextem konce tradičního německého particularismu a nástupu centralizovaných monarchií.
