Zinkové medaile
Zinkové medaile představují specifickou kategorii numismatických předmětů vyráběných převážně v období nedostatku tradičních kovů, zejména během válek 20. století. Zinek jako levný a dostupný kov sloužil jako náhražka za měď, bronz či stříbro. Tyto medaile dokumentují ekonomické krize a válečné období, kdy bylo nutné šetřit strategickými kovy pro vojenské účely.
Řazení produktů
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Zinkové medaile se masově rozšířily během první světové války, kdy válčící státy potřebovaly měď a cín pro výrobu munice a vojenského materiálu. Německo bylo průkopníkem ve využití zinku pro pamětní ražby a propagandistické medaile. Známé jsou zejména satirické medaile Karla Goetze, který v zinku vytvářel ostrou kritiku nepřátel Německa. Jeho medaile k potopení Lusitanie nebo ironické ražby zobrazující spojeneckou propagandu patří mezi sběratelsky vyhledávané kusy.
Za druhé světové války dosáhla výroba zinkových medailí vrcholu. Nacistické Německo razilo v zinku většinu svých propagandistických a pamětních medailí, včetně ražeb k anexi Rakouska, obsazení Sudet či vojenským vítězstvím. Paradoxně i odbojové organizace používaly zinek pro své ilegální pamětní ražby. V protektorátu Čechy a Morava byly v zinku vyráběny náhradní školní medaile a lokální pamětní ražby, když bylo použití jiných kovů zakázáno.
Zinkové medaile mají specifické vlastnosti ovlivňující jejich sběratelskou hodnotu. Zinek je měkký kov náchylný k oxidaci a korozi, což způsobuje charakteristický šedý až bělavý povlak. Zachovalost je proto klíčovým faktorem hodnoty. Medaile často trpí tzv. zinkovou nemocí - rozpadem materiálu vlivem nečistot ve slitině. Pro numismatiky jsou cenné jako historické dokumenty těžkých období, kdy jejich výroba odrážela ekonomickou situaci. Sběratelé oceňují zejména dobře zachované kusy s ostrým reliéfem a kompletní satirické či propagandistické série dokumentující ideologii totalitních režimů.




