Zinkové medaile
Zinkové medaile představují specifickou kategorii numismatických předmětů vyráběných převážně v období nedostatku tradičních kovů, zejména během válek 20. století. Zinek jako levný a dostupný kov sloužil jako náhražka za měď, bronz či stříbro. Tyto medaile dokumentují ekonomické krize a válečné období, kdy bylo nutné šetřit strategickými kovy pro vojenské účely.
Výpis produktů
Ovládací prvky výpisu
Zinkové medaile se masově rozšířily během první světové války, kdy válčící státy potřebovaly měď a cín pro výrobu munice a vojenského materiálu. Německo bylo průkopníkem ve využití zinku pro pamětní ražby a propagandistické medaile. Známé jsou zejména satirické medaile Karla Goetze, který v zinku vytvářel ostrou kritiku nepřátel Německa. Jeho medaile k potopení Lusitanie nebo ironické ražby zobrazující spojeneckou propagandu patří mezi sběratelsky vyhledávané kusy.
Za druhé světové války dosáhla výroba zinkových medailí vrcholu. Nacistické Německo razilo v zinku většinu svých propagandistických a pamětních medailí, včetně ražeb k anexi Rakouska, obsazení Sudet či vojenským vítězstvím. Paradoxně i odbojové organizace používaly zinek pro své ilegální pamětní ražby. V protektorátu Čechy a Morava byly v zinku vyráběny náhradní školní medaile a lokální pamětní ražby, když bylo použití jiných kovů zakázáno.
Zinkové medaile mají specifické vlastnosti ovlivňující jejich sběratelskou hodnotu. Zinek je měkký kov náchylný k oxidaci a korozi, což způsobuje charakteristický šedý až bělavý povlak. Zachovalost je proto klíčovým faktorem hodnoty. Medaile často trpí tzv. zinkovou nemocí - rozpadem materiálu vlivem nečistot ve slitině. Pro numismatiky jsou cenné jako historické dokumenty těžkých období, kdy jejich výroba odrážela ekonomickou situaci. Sběratelé oceňují zejména dobře zachované kusy s ostrým reliéfem a kompletní satirické či propagandistické série dokumentující ideologii totalitních režimů.




