Zlatníky představují důležitou kapitolu rakousko-uherského měnového systému s více než třísetletou tradicí. Tato původně německá mince byla zavedena za vlády Ferdinanda I. (1526-1564) a v českých zemích se poprvé objevila roku 1561. Zlatníky se staly základem standardizovaného měnového systému, který sjednotil různorodé platidla habsburské monarchie.

Systém zlatníků zahrnoval širokou škálu nominálů od 60krejcarového zlatníku přes půlzlatníky (30 krejcarů) až po drobné mince jako krejcary, bílé peníze a malé peníze. Tato rozmanitost umožňovala pokrytí všech typů plateb od velkých obchodních transakcí po každodenní drobné nákupy. Za vlády Maxmiliána II. byla ražba zlatníků dočasně ukončena, ale návrat přišel s reformami Marie Terezie.

Oficiální zavedení konvenčního systému za Marie Terezie znamenalo systematické počítání na zlatníky, což standardizovalo habsburský monetární systém. Od roku 1857 byly zlatníky raženy společně se spolkovými tolary a představovaly páteř každodenní ekonomiky v českých zemích, Rakousku i Uhersku až do zavedení korunové měny roku 1892.

Zvláštní kapitolou jsou čtyřzlatníky Františka Josefa I. z kremnické mincovny, které představují vrchol uměleckého zpracování těchto mincí. Jejich dvojí nominální hodnota ve forintech i francích odráží mezinárodní ambice rakousko-uherské monarchie a kvalitní provedení z nich činí vyhledávané sběratelské kusy.

Pozoruhodná je skutečnost, že zlatníky přežily zánik monarchie a zůstaly zákonným platidlem v Československu až do roku 1928. Tato kontinuita symbolizuje plynulý přechod od habsburského k československému státu a důležitost měnové stability v turbulentních poválečných letech.