Zloty
Zloty je název polské měny, odvozený od slova „zlatý“, které původně označovalo hodnotné zlaté mince. V polských zemích se pojem objevuje už v pozdním středověku a postupně se proměnil v účetní i oběhovou jednotku. Dnes se zlotý dělí na 100 grošů.
Řazení produktů
Výpis produktů
Stříbrná desetizlotová mince z roku 1933 s portrétem slovanské ženy, známá jako „Polonia“, patří k nejoblíbenějším a nejkrásnějším polským mincím meziválečného období....
Stříbrná desetizlotka z roku 1936 s portrétem Józefa Piłsudského patří k nejvýznamnějším meziválečným ražbám Polska a představuje silný symbol druhé republiky i jejích...
Stříbrná pamětní mince 10 zlotých z roku 1933 vydaná Polskou republikou k poctě Jana III. Sobieského, jednoho z nejvýznamnějších polských králů a vítěze nad Turky u Vídně roku...
Stříbrná pamětní mince z roku 1933 vydaná Polskou republikou k uctění památky národního hrdiny Romualda Traugutta, vůdce Lednového povstání z roku 1863. Významná emise...
Stříbrná pamětní mince Polska z roku 1974 oslavuje průkopníka moderní astronomie Mikołaje Kopernika – myslitele, který obrátil Zemi kolem Slunce.
Tato stříbrná mince o nominální hodnotě ¾ rublu / 5 zlotých z roku 1839 byla ražena za vlády cara Mikuláše I., který vládl také jako král Polský v rámci tzv. Kongresového...
Ovládací prvky výpisu
Zloty (polsky złoty) nese jméno od slova „zlatý“ a v polských dějinách se původně vztahoval k hodnotným zlatým mincím, které do střední Evropy pronikaly obchodem. Ve 14. a 15. století se výraz „zlotý“ používal jako pojmenování určitého typu „zlaté“ hodnoty, často v účetní rovině, kdy se částky převáděly mezi různými mincemi a váhovými standardy. Postupně se z něj stal pojem pevně spojený s polským peněžním jazykem.
V raném novověku se zlotý uplatnil jako účetní jednotka a v pramenech se ustálilo označení złoty polski. V praxi šlo o snahu mít srozumitelnou hodnotu, která umožní porovnávat ceny a vést státní i městské účty v době, kdy v oběhu kolovalo více druhů mincí. Historie zlotého tak není jen příběhem jediné ražby, ale i dlouhého vývoje názvu, který se přizpůsoboval proměnám mincovních řádů.
Moderní měnovou podobu získal zlotý po první světové válce. Roku 1924 nahradil polskou marku a stal se základem stabilizovaného peněžního systému nově obnoveného polského státu. Od počátku byl koncipován s desetinným dělením na 100 grošů, což odpovídalo modernímu účetnictví a usnadňovalo běžné placení.
Ve 20. století prošel zlotý dalšími změnami spojenými s politickými a hospodářskými zvraty, přičemž důležitým mezníkem byla denominace z roku 1995, kdy byl zaveden „nový zlotý“ v poměru 10 000:1 a vyjadřování částek se výrazně zpřehlednilo. Polsko je dnes součástí Evropské unie, ale zlotý zůstává národní měnou, která připomíná dlouhou kontinuitu polské státnosti i proměnlivé dějiny střední Evropy.
