Římské měděné mince
Římské měděné mince představují běžnou součást peněžního oběhu antického Říma a jeho provincií. Patří k nejdostupnějším dokladům každodenního hospodářského života i proměn státní reprezentace v římském světě.
Měď a příbuzné slitiny hrály v římském mincovnictví důležitou roli zejména u drobnější oběžné mince. Takové ražby sloužily především při každodenních platbách a v praxi doplňovaly systém mincí z hodnotnějších kovů.
Pod označení římské měděné mince se v širším smyslu obvykle zahrnují kusy z čistší mědi i z bronzových nebo mosazných slitin, protože starověké složení kovu nebývá vždy snadné přesně odlišit bez odborného rozboru. V katalogové praxi proto bývá rozhodující hlavně tradiční zařazení, vzhled a historický kontext konkrétní mince.
Na těchto mincích se objevují portréty panovníků, personifikace, božstva i různé veřejné motivy, které pomáhají sledovat způsob, jakým římská moc oslovovala obyvatele říše. Vedle politické reprezentace poskytují také cenné svědectví o správě státu, náboženských představách a výtvarném stylu své doby.
U měděných ražeb je běžné výraznější opotřebení, koroze nebo nestejnoměrná patina, protože šlo o mince určené k intenzivnímu oběhu. Právě jejich četnost a dochovaný stav z nich však činí důležitý pramen pro poznání každodennosti v římské ekonomice i pro základní orientaci v antickém mincovnictví.
