Mince z micnovny Alba Iulia

Mince z mincovny Alba Iulia představují významnou kapitolu sedmihradského mincovnictví. Město, latinsky zvané Apulum a maďarsky Gyulafehérvár, sloužilo jako sídelní město sedmihradských knížat a přirozené centrum politického i hospodářského života této podunajské země. Mincovní činnost zde probíhala především v období největšího rozkvětu Sedmihradského knížectví v 16. a 17. století.

Alba Iulia získala na významu po bitvě u Moháče roku 1526, kdy se Sedmihradsko oddělilo od habsburské části Uher a stalo se samostatným knížectvím pod osmanskou svrchovaností. Knížata z rodů Zápolských, Báthoryů a Bethlenů učinila z Alba Iulia své sídelní město. Knížecí mincovna razila dukáty, tolary a drobné stříbrné mince s portréty vládnoucích knížat.

Vrcholné období mincovny spadá do vlády Gabriela Bethlena v letech 1613–1629. Tento schopný panovník proměnil Alba Iulia v centrum protestantské kultury a jeho mincovna produkovala kvalitní ražby odpovídající evropským standardům. Bethlenovy dukáty a tolary patří k nejvyhledávanějším sedmihradským mincím a vynikají uměleckou úrovní portrétů i heraldických motivů.

Po připojení Sedmihradska k habsburské monarchii koncem 17. století mincovna v Alba Iulia postupně ztratila význam. Ražba se přesunula do jiných center a město se proměnilo ve vojenskou pevnost. Habsburkové vybudovali mohutnou hvězdicovou citadelu, která dodnes dominuje městu.

Pro rumunský národ má Alba Iulia mimořádný symbolický význam. Právě zde bylo roku 1918 vyhlášeno sjednocení Sedmihradska s Rumunským královstvím. Mince ražené v této historické mincovně dnes patří k vzácným sběratelským kusům dokumentujícím období sedmihradské nezávislosti a kulturního rozkvětu mezi osmanskou a habsburskou nadvládou.