Augustus (titul)

Augustus je čestný latinský titul ve významu „vznešený“ či „posvátně ctěný“, který senát udělil roku 27 př. n. l. Octavianovi a který se poté stal součástí titulatury římských císařů. Na mincích se objevuje nejčastěji v podobě AVGVSTVS nebo ve zkratkách AVG.

Historie

Slovo augustus mělo v římském prostředí silný náboženský a společenský nádech. Nešlo jen o „zdvořilostní“ oslovení, ale o výraz, který naznačoval výjimečnou vážnost a autoritu. Když senát roku 27 př. n. l. udělil tento titul Octavianovi, vznikl nový typ politického jazyka: panovník se sice navenek vyhýbal označení krále, zároveň však získal titul, který jej symbolicky vyvýšil nad ostatní občany. Tím se otevřela cesta pro císařský režim, v němž se moc opírala nejen o armádu a úřady, ale i o pečlivě budovanou legitimitu.

V následujících staletích se Augustus stal standardní součástí císařské titulatury. V římské praxi se často spojoval s titulem Caesar a později také s rozlišením mezi „vyšším“ a „nižším“ panovníkem v době více císařů: v některých obdobích byl Augustus titul pro hlavního císaře, zatímco Caesar označoval spoluvládce či nástupce. I když se konkrétní význam titulů v čase posouval, společným jmenovatelem byla jejich role v propagandě: titul na minci říkal, že vydavatelem je legitimní vládce, jehož autorita se uznává v celé říši.

Pro numismatiku je mimořádně důležité, jak se titul zapisoval. Na mincích se používala klasická latinská epigrafika, kde se často nerozlišovalo U a V – proto čteme AVGVSTVS, i když vyslovujeme „Augustus“. Zároveň byly běžné zkratky, protože prostor na střížku byl omezený: setkáte se se zkrácenými formami typu AVG, někdy i delšími zkratkami v rámci celé titulatury. Právě schopnost číst tyto zkratky je základní dovednost při určování římských mincí, protože titulatura často umožní minci přiřadit konkrétnímu panovníkovi a někdy i užšímu časovému úseku.

Vliv titulu přesáhl hranice antického Říma. V pozdějším evropském prostředí se latinské titulování stalo součástí panovnické reprezentace a římská tradice fungovala jako zdroj prestiže. Zvlášť výrazně se to projevuje u římsko-německých císařů, jejichž latinské tituly na mincích a v dokumentech často obsahují slovo Augustus nebo ustálený obrat Semper Augustus. V českém prostředí se tento prvek někdy tradičně vykládá jako „vždy rozmnožitel říše“, což ukazuje, jak se starý římský titul přetvářel do středověkého chápání panovnické úlohy. Pro sběratele je tak Augustus nejen „slovo z legendy“, ale i klíč k pochopení, proč se panovníci po staletí hlásili k římskému dědictví.

Jak se titul objevuje na mincích

Na římských mincích najdete titul nejčastěji v podobě AVGVSTVS nebo ve zkratkách, které se vážou k celému řetězci titulů (například k označení nejvyššího velekněze, držitele tribunské moci či „otce vlasti“). V praxi to znamená, že jedna mince může mít na líci i rubu více zkratek a jejich správné přečtení je zásadní pro určení. U pozdějších císařů se může titul objevovat v množném čísle (při spoluvládě) nebo v kombinaci s dalšími jmény.

U mincí středověkých a raně novověkých císařů Svaté říše římské je „augustovská“ složka titulatury často součástí dlouhých opisů. Může být uvedena plně, nebo zkráceně jako AVG, případně jako část ustálené formule. Při čtení je třeba počítat s dobovou grafickou zkratkovitostí, ligaturami a s tím, že písmena U a V se zapisují jednotně. Pro sběratele je proto užitečné mít po ruce tabulku nejčastějších zkratek a naučit se rozlišovat, kdy jde o titul Augustus a kdy o část jiného slova. Správné přečtení legendy často rozhoduje o tom, zda minci přiřadíte jen obecně, nebo přesně – a tím i o její sběratelské a historické hodnotě.