Biatec

Biatec jsou stříbrné keltské mince o hmotnosti okolo 17 gramů ražené po roce 70 př. n. l. jedním z bójských kmenů na jihozápadním Slovensku, jehož hlavní oppidum se předpokládá v místech dnešní Bratislavy. Tyto velké stříbrné mince typu Biatec nebo bratislavského typu představují vrchol keltského mincovnictví ve střední Evropě, přičemž zcela neobvykle nesou nápisy v latince - první případ použití písma na území Čech, Moravy a Slovenska - s nejčastěji se opakujícím slovem BIATEC, podle kterého dostaly své pojmenování.

Historie

Keltské kmeny Bójů osídlily území jihozápadního Slovenska a přilehlé části Moravy kolem roku 120 př. n. l. během své migrace z Galie. Založili opevněná oppida v Bratislavě (hrad), Devínu a Trenčíně. Kolem roku 70 př. n. l. zahájili ražbu velkých stříbrných mincí podle vzoru makedonských tetradrachmat, ale s vlastní ikonografií a revolučním použitím latinského písma převzatého od Římanů.

Největší koncentrace nálezů typu biatec pochází z prostoru dnešní Bratislavy, což vedlo archeologa Vojtěcha Ondrouch k hypotéze, že zde bylo centrum jejich ražby. V roce 1942 byl nalezen přímo v Bratislavě velký poklad mincí typu biatec, který přinesl nový typ s nápisem MACCIVS. Tento nález podle dalších prací o keltském mincovnictví publikoval slovenský numismatik V. Ondrouch pod názvem Keltské mince typu Biatec (1958).

Nápisy na mincích typu biatec představují unikátní fenomén keltské numismatiky. Kromě nejčastějšího BIATEC (objevuje se na 19 variantách) se vyskytují jména NONNOS, BVSV, EVOIVRIX, COVIOMAEVS, TITTO, COISA, DEVIL, IANTVMAEVS, COVNOS, FARIARIX, AINORIX a BVSSMAEVS. Celkem je známo 14 různých jmen, která pravděpodobně označují kmenové náčelníky nebo mincmistry.

Ikonografie mincí typu biatec kombinuje keltské a římské prvky. Na lícní straně se objevuje stylizovaná hlava doprava se snítkou, interpretovaná jako místní božstvo nebo idealizovaný portrét vládce. Rub zobrazuje jezdce na cvalu jedoucího doprava, pod kterým je ve výseči nápis BIATEC nebo jiné jméno. Jezdec drží v ruce předmět interpretovaný jako větev, žezlo nebo kopí. Tento motiv má paralely v římském republikánském mincovnictví.

Váha mincí typu biatec se pohybuje mezi 16,5-17,5 gramů při průměru 25-28 mm. Obsah stříbra dosahuje 85-95 procent, což je výrazně vyšší kvalita než u soudobých germánských nebo dáckých ražeb. Vysoký standard naznačuje kontrolovanou produkci v centralizované mincovně s přístupem ke kvalitním zdrojům stříbra, pravděpodobně z slovenských rudných ložisek nebo obchodu s Římem.

Předlohou pro mince typu biatec byly pravděpodobně římské republikánské denáry, zejména emise Q. Fufius Calenus a Mucius Scaevola ražené v Římě roku 70 př. n. l., kde dvojportrét představuje personifikovaný Honos (čest) a Virtus (udatnost). Jiný názor vidí předlohu v punských ražbách ze stradonického oppidu, na kterých se také objevují současně dvojportréty a cvalu jezdec. Existují však i jiné teorie o předlohách biatců.

Chronologie ražby biatců je předmětem debat. Starší datace Karla Castelin kladla počátek ražby do let 125-120 př. n. l., novější výzkumy Evy Kolníkové posouvají začátek až k roku 70 př. n. l. Konec ražby souvisí s expanzí dáckého krále Burebisty kolem roku 44 př. n. l., který zničil bójská oppida. Některé nálezy naznačují krátké obnovení ražby kolem roku 30 př. n. l. pod nadvládou Říma.

Distribuce nálezů biatců mapuje rozsah bójské ekonomické sféry. Kromě koncentrace na jihozápadním Slovensku byly jednotlivé exempláře nalezeny v Čechách (Stradonice, Třísov), na Moravě (Němčice nad Hanou, Staré Hradisko), v Dolním Rakousku (Roseldorf), Maďarsku a dokonce v Polsku. Naprostá většina pochází z oppid nebo jejich bezprostředního okolí, což naznačuje omezený oběh v rámci elity.

Díl biatku - menší stříbrné mince váhy 1/6 biatku (kolem 2,8 gramů) - mohou tvořit malé stříbrné mince takzvaného simmerinského typu podle velkého nálezu těchto ražeb v Simmeringu u Vídně. Jedna ze stříbrných mincí typu biatec s nápisem NONNOS byla nalezena na oppidu Stradonice v Čechách, což dokládá obchodní kontakty mezi keltskými centry.

Metalurgické analýzy provedené Germanisches Zentralmuseum v Mohuči prokázaly, že stříbro pro biatky pocházelo z různých zdrojů. Izotopové složení odpovídá částečně slovenským ložiskům (Banská Štiavnica), částečně alpským zdrojům a překvapivě i španělskému stříbru. To naznačuje zapojení Bójů do dálkového obchodu nebo přetavování římských mincí ražených ze španělského kovu.

Numismatický význam biatců je výjimečný. Představují nejdokonalejší produkt keltského mincovnictví severně od Alp s kvalitou srovnatelnou s římskými ražbami. Použití latinky před romanizací je unikátní - jinde v keltském světě se objevuje až o století později. Biatky jsou také nejstarším dokladem použití písma na našem území, předcházejí nejstarší runové nápisy o 200 let.

Zajímavosti

• Nápis BIATEC se stal názvem mrakodrapu Národní banky Slovenska v Bratislavě - nejvyšší budovy Slovenska
• V roce 2008 vydala Národná banka Slovenska pamětní stříbrnou minci s motivem biatku k 15. výročí vzniku SR
• Největší poklad 200 biatků byl objeven v roce 1969 při stavbě Nového mostu v Bratislavě - dělníci si je rozdělili, zachráněno bylo jen 47 kusů
• Keltolog Venceslas Kruta interpretuje BIATEC jako složeninu BI-ATEC znamenající "otec dvou" - možná označení pro dvojvládí
• Jediný zlatý biatec o váze 8,5 gramů byl nalezen v roce 1995 detektorářem u Malacek - jeho pravost je sporná
• Nacisté plánovali v roce 1944 razit okupační marky s motivem biatku pro plánovaný Protektorát Slovensko