Biatec

Biatec je označení pro keltské mince tzv. bratislavského typu z pozdní doby laténské, známé latinským nápisem BIATEC. Razily se na území dnešního jihozápadního Slovenska a patří k nejvýraznějším projevům keltského mincovnictví ve střední Evropě.

Historie

Mince typu Biatec vznikají v prostředí keltských kmenů, které v pozdní době laténské ovládaly část střední Evropy a měly rozvinuté obchodní kontakty. V regionu dnešní Bratislavy se předpokládá významné oppidum, tedy opevněné sídlo s řemeslnou výrobou, dálkovým obchodem a schopností organizovat směnu ve větším měřítku. Právě takové centrum vytváří podmínky pro mincování: potřebuje standardizované platidlo pro trh, pro platby mezi řemeslníky a obchodníky i pro prestižní dary a transakce.

Biateky jsou mimořádné tím, že nesou latinské nápisy. To je ve středoevropském keltském prostředí výjimečné a svědčí o kontaktu s římským světem a o tom, že uživatelé mincí chtěli mít znak, který je čitelný i mimo čistě lokální okruh. Nápis BIATEC se objevuje nejčastěji, vedle něj se vyskytují i další jména či zkratky, jejichž přesný význam není jednoznačně vyložen. V odborné interpretaci se uvažuje o tom, že může jít o jména elit, které měly s ražbou spojení, případně o označení skupin nebo autorit, jež ražbu garantovaly. Samotná přítomnost nápisů však ukazuje, že mince nebyla jen anonymní kov, ale nesla sdělení o původu a autoritě.

Výtvarně navazují biateky na širší keltskou tradici, která často přetvářela středomořské předlohy do vlastního stylu. U bratislavského typu se objevují motivy, které lze spojovat s figurální kompozicí (například stylizované hlavy či dvojportréty) a s jezdeckými výjevy, jež jsou v keltském mincovnictví časté. Takové motivy mohly být inspirovány antickými mincemi, ale v keltském podání získávají ornamentální a zkratkovitý charakter. Pro dějiny regionu je důležité, že tyto mince dokládají vysokou úroveň místní metalurgie a organizace výroby.

Rozšíření biatek a příbuzných ražeb dokládají nálezy z širšího prostoru, což odpovídá tomu, že mince mohla obíhat i mimo samotné centrum ražby. V pozdní době laténské se však politické poměry rychle měnily a postupně sílil římský vliv v Podunají. Biatec tak představuje pozdní vrchol místního keltského mincovnictví těsně před zásadní proměnou regionu v následujících desetiletích.

Materiál, hmotnost, motivy a nápisy

Biatec je v nejznámější podobě ražen jako větší stříbrná mince, často popisovaná hmotností kolem 17 g, tedy v kategorii, která odpovídá „těžkým“ stříbrným ražbám pozdní doby laténské. Pro technický popis je klíčové uvést kov (stříbro), hmotnost konkrétního kusu, průměr a osu ražby, protože i v rámci jednoho typu může být variabilita. Ražba je úderová, takže se běžně setkáte s posunem obrazu vůči střížku, s nepravidelným okrajem a s různou ostrostí detailu podle stavu razidel.

Rozpoznávacím znakem je latinský nápis BIATEC, obvykle umístěný v poli nebo v části kompozice. Vedle něj se mohou objevit další jména či zkratky v latince, což je pro popis důležité: i drobné rozdíly v nápisu mohou znamenat jinou variantu typu. Motivicky se sleduje zejména struktura líce (stylizovaný portrétní motiv, někdy dvojitý) a rubu (jezdecký výjev nebo stylizované prvky), a také to, zda je nápis plný, zkrácený či částečně mimo střížek. U biatek je proto praktické zapisovat všechny čitelné znaky nápisu přesně, včetně pořadí písmen a případných oddělovačů. Tato kombinace měřitelných parametrů a epigrafických znaků je základ pro bezpečné určení typu.