Cetka

Cetka je původně lidové označení pro drobnou minci, odvozené z latinského quintus („pátý“), tedy ve významu „pětník“. Později se slovo rozšířilo i mimo numismatiku a začalo znamenat bezcennou ozdobu nebo tretku, protože malé mince se někdy přišívaly na oděv jako dekorace.

Historie

Cetka patří mezi výrazy, které ukazují, jak se peníze promítaly do každodenního života i do jazyka. Původ slova se vykládá jako lidové převzetí z latinského quintus, tedy „pátý“, z čehož se odvíjí význam „pětník“ – drobná mince nízké hodnoty. V tradičních peněžních soustavách bývaly takové mince nejrozšířenější v běžném styku: platilo se jimi na trhu, v hospodě, za drobné služby i při menších poplatcích. Právě proto se z názvů drobných mincí často stávaly obecné výrazy, které lidé používali i mimo přesný mincovní kontext.

Postupem času se ale význam slova posouval. Drobné mince nepředstavovaly jen prostředek směny – v lidové kultuře se používaly i jako praktická či symbolická dekorace. Malé kovové penízky bylo možné našít na šaty, na krojové součásti nebo na doplňky, protože kov působil ozdobně, zvyšoval „lesk“ oděvu a zároveň byl snadno dostupný. Takové používání bylo rozšířené zejména tam, kde se cenily zvukové a vizuální efekty kovu při pohybu, případně kde ozdoba zároveň signalizovala majetnost nebo rodinné zázemí. Mince se tak dostala na hranici mezi platidlem a šperkem.

Právě z této zkušenosti vznikl druhý význam slova cetka jako „bezvýznamná ozdoba“. Když se drobné peníze proměnily v dekorativní prvek, mohly být vnímány jako něco, co sice vypadá nápadně, ale nemá velkou hodnotu. Jazyk si tento kontrast dobře zapamatoval: cetka se stala výrazem pro něco okázalého, ale laciného, případně pro věc, která má hlavně zdobit a nepřináší skutečnou užitnou hodnotu. V tomto smyslu se slovo odtrhlo od konkrétní mince a přešlo do obecné slovní zásoby.

V numismatickém prostředí má cetka význam hlavně jako doklad lidového názvosloví. Nejde o oficiální název jedné přesně definované ražby, ale o pojmenování, které se mohlo regionálně lišit a které spíše vyjadřovalo „kategorii“ drobných peněz. Právě takové výrazy jsou pro dějiny peněžního oběhu cenné, protože ukazují, jak lidé mince skutečně vnímali: ne jako abstraktní nominály v účetní tabulce, ale jako hmatatelné předměty, které se počítaly, šetřily, ztrácely – a někdy i nosily na šatech.

Význam slova a vztah k mincím v praxi

Cetka v původním smyslu označuje drobný peníz nízké hodnoty, tedy minci „na malé nákupy“ a každodenní výdaje. Tím se podobá celé řadě lidových pojmenování, která vznikala z praktické potřeby rychle se domluvit o penězích bez ohledu na přesnou oficiální terminologii. V tomto užším významu slovo připomíná, že drobné mince byly základním „palivem“ trhu a běžného života, protože většina transakcí se odehrávala v malých částkách.

Ve druhém, přeneseném významu se cetka používá pro bezcennou ozdobu, tretku nebo laciný šperk. Tento posun je logický: drobné mince byly dost malé na to, aby se daly využít jako dekorativní prvky, a zároveň dost běžné, aby jejich přítomnost neznamenala velkou oběť. Pro numismatiku je to zajímavé i tím, že takové zacházení s mincemi mohlo vést k jejich poškození (propíchnutí, připájení ouška) a tím i k tomu, že se část oběživa vytrhla z peněžního oběhu a přešla do světa ozdobných předmětů. I takové zásahy jsou dnes u některých historických mincí viditelné a připomínají jejich „druhý život“ mimo pokladnu a trh.