Cháridžovci

Cháridžovci představují nejstarší islámskou sektu vzniknuvší roku 657, jejíž radikální rovnostářství a odmítání dynastické legitimity se projevilo v mincovnictví ibádíjských imamátů Ománu, Hadramautu a severní Afriky. Cháridžovské mince bez jmen vládců, pouze s koránskými citáty a formulí "Soud náleží pouze Bohu", vyjadřovaly jejich přesvědčení, že chalífou může být kterýkoliv zbožný muslim bez ohledu na původ, což představovalo revoluční koncept v raně islámském světě.

Historie

Cháridžovci se oddělili od hlavního proudu islámu po bitvě u Siffínu roku 657, když odmítli arbitráž mezi Alím a Muávijou s výkřikem "Lá hukm illá li-lláh" (Soud náleží pouze Bohu). Toto heslo se stalo jejich poznávacím znamením a objevovalo se na všech cháridžovských ražbách. První cháridžovské mince razili povstalci proti Umajjovcům v Íránu a Arábii koncem 7. století. Tyto primitivní dirhamy nesly pouze koránské citáty bez jména vládce, což vyjadřovalo odmítání nelegitimní autority.

Různé cháridžovské frakce – azrakité, nadždité, sufrité a ibádíjci – vytvořily vlastní státní útvary s odlišným přístupem k mincovnictví. Azrakité, nejradikálnější skupina, razili mince s apokalyptickými nápisy a zobrazením meče symbolizujícího džihád proti odpadlíkům. Jejich bronzové fulúsy z Ahvázu (685–699) nesly nápis "Zabíjení tyranů je povinnost" v kufickém písmu. Po jejich vyhubení Umajjovci tyto mince systematicky ničili.

Ibádíjci, nejmírnější větev cháridžovců, vytvořili trvalé státy v Ománu, Hadramautu a severní Africe. První ibádíjský imamát v Ománu (750–1970, s přerušeními) razil stříbrné dirhamy a měděné fulúsy striktně anikonického charakteru. Na rozdíl od sunnitských a šíitských mincí neobsahovaly jména imámů, pouze formuli "Imám muslimů" nebo "Volený služebník Boží". Tento princip vyjadřoval ibádíjskou doktrínu volitelného imamátu.

Rustamovská dynastie (777–909) v alžírském Tahertu představovala zlatý věk ibádíjského mincovnictví. Jejich dináry a dirhamy s propracovanou geometrickou kaligrafií kombinovaly berberské a arabské prvky. Nápisy zdůrazňovaly rovnost věřících – "Není rozdílu mezi Arabem a neArabem kromě zbožnosti". Po pádu Rustamovců přežívalo ibádíjské mincovnictví v oázách Mzábu, kde komunity razily lokální měděné známky až do francouzské kolonizace.

Járibovská dynastie v Ománu (1624–1970) obnovila ibádíjskou mincovní tradici po období portugalské a perské okupace. Imámové razili měděné ghazí a později stříbrné rijály s minimalistickými nápisy – pouze basmala, datum a "Darb Oman". Absence panovnické titulatury kontrastovala s okázalými nápisy okolních monarchií. Súsánská reforma 1958 zavedla moderní decimální systém, ale zachovala tradiční ibádíjskou střídmost.

Současný Omán pod vládou dynastie Saídovců (od 1970) opustil striktní ibádíjské principy. Moderní ománské rijály nesou portrét sultána, což představuje odklon od cháridžovské tradice. Ibádíjské komunity v alžírském Mzábu, libyjské Džabale Nafúse a tuniském Džerbě už nerazí vlastní mince, ale uchovávají numismatické památky jako symboly své identity. Některé fundamentalistické skupiny se hlásí k cháridžovskému dědictví, ale jejich případné ražby jsou nelegální.

Cháridžovské doktríny v numismatice

Princip rovnosti (musáwát) všech muslimů se projevoval absencí hierarchických titulů na cháridžovských mincích. Zatímco sunnitské a šíitské ražby obsahovaly propracované titulatury, cháridžovci používali pouze funkční označení – "imám", "amír" nebo "wálí" bez osobních jmen. Některé radikální skupiny razily zcela anonymní mince pouze s koránskými verši, což vyjadřovalo jejich přesvědčení, že moc patří pouze Bohu a komunitě věřících.

Doktrina takfír (exkomunikace) ovlivňovala výběr koránských citátů na mincích. Cháridžovci považovali hříšníky za odpadlíky, což se odráželo v použití přísných veršů o trestu pro nevěřící. Oblíbené byly citáty ze súry 9 (At-Tawba) o boji proti pokrytcům. Naopak ibádíjci, kteří takfír zmírnili, preferovali verše o Božím milosrdenství a odpuštění.

Koncept volitelného imamátu (imáma al-ichtijár) znamenal, že vládce mohl být sesazen za hřích nebo neschopnost. To se projevovalo častými změnami mincovních typů podle změn imámů. Některé ibádíjské mince nesly datum volby imáma nebo formuli "Zvolen svobodnou vůlí muslimů". V obdobích bez imáma (kitmán) razily ibádíjské komunity mince s nápisem "Čekání na spravedlivého imáma".

Zajímavosti

• Nejradikálnější cháridžovské mince razili karamitové v Bahrajnu (899–1077), kteří na své dirhamy umístili bludy jako "Alí je Bůh" nebo "Mohamed selhal" – tyto ražby byly později systematicky ničeny jako heretické
• Ibádíjský imám Ghassán ibn Abdalláh v Ománu (807–824) razil unikátní "demokratické dináry" s nápisem obsahujícím jména všech členů volební rady, která ho zvolila – celkem 42 jmen mikroskopickým písmem
• Mozabitské komunity v alžírské Sahaře používaly až do 20. století primitivní olověné známky s berberskými nápisy v tifinagh písmu kombinovanými s arabskou basmalu – jediný příklad berbersko-cháridžovské numismatiky
• Poslední ibádíjský imám Ománu Ghálid bin Alí (1954–1970) razil v horském exilu partyzánské "rijály odporu" z roztavených nábojnic, které jsou dnes cennou numismatickou raritou
• Skupina claiming nárok na cháridžovské dědictví v Mali razila roku 2012 nelegální "dináry šaríje" během okupace Timbuktu, ale tyto mince byly mezinárodně odmítnuty a jejich držení je trestné