Imám

Imám je v islámu ten, kdo vede společnou modlitbu, a zároveň čestný titul předních náboženských učenců. U dvanáctníků a ismáílitů, hlavních větví šíitského islámu, označuje Bohem vyvoleného a neomylného vůdce obce z rodu proroka Mohameda; dvanáctníci uznávají dvanáct imámů. Titul al-imám nesli na svých mincích například fátimovští chalífové.

U sunnitů předmodlitebník; čestný titul učenců, zejména zakladatelů čtyř právních škol
U šíitů vůdce obce z rodu Mohamedova, u dvanáctníků a ismáílitů neomylný; u dvanáctníků řada dvanácti imámů od Alího ibn Abí Táliba
Nizárští ismáílité od 4. února 2025 je jejich 50. imámem Aga Chán V.
Na mincích fátimovské dínáry s titulem al-imám, safíjovské mince se jmény dvanácti imámů

Historie a význam

V nejobecnějším smyslu je imámem každý, kdo vede společnou modlitbu – a to i mimo mešitu, kdykoli se k ní sejdou alespoň dva lidé. Úřad v tomto smyslu není dědičný ani založený na Božím vyvolení. Po smrti proroka Mohameda roku 632 vznikl spor o vedení muslimské obce: většina uznala za chalífu Abú Bakra, menšina, z níž vzešli šíité, pokládala za právoplatného vůdce Mohamedova bratrance a zetě Alího ibn Abí Táliba. Tento rozkol dal vzniknout dvěma hlavním větvím islámu.

Sunnitská tradice chápe imáma především jako předmodlitebníka. Jako čestný titul ho užívá pro významné učence, zejména pro zakladatele čtyř právních škol – Abú Hanífu, Málika ibn Anase, aš-Šáfiího a Ahmada ibn Hanbala – a pro vykladače Koránu, jako byli at-Tabarí nebo Ibn Kasír.

Pro dvanáctníky a ismáílity jsou imámové neomylnými vůdci obce, které vyvolil Bůh a kteří pocházejí z rodu Mohamedova. Dvanáctníci uznávají dvanáct imámů od Alího po Muhammada al-Mahdího, který podle jejich víry žije ve skrytí a na konci časů se vrátí. Ismáílité se od nich oddělili ve sporu o nástupce šestého imáma Džafara as-Sádika. Ismáílitská Fátimovská dynastie vládla v letech 909–1171 v severní Africe a v Egyptě jako chalífové a zároveň imámové. Nizárští ismáílité mají dodnes žijícího imáma: 4. února 2025 se jím po smrti otce Agy Chána IV. stal jako padesátý v řadě Aga Chán V. Zajdíjská větev založila roku 897 v Jemenu řadu imámů, kteří zemi vládli až do revoluce roku 1962.

Imámové stáli i v čele politických útvarů. Ibádíjský imámát Omán trval od poloviny 8. století do roku 1959, kdy jej sultán s britskou vojenskou pomocí porazil. Kavkazský imámát (1828–1859) vedl válku proti Ruské říši pod imámy Ghází Muhammadem, Hamzat-bekem a Šamilem, jehož kapitulace roku 1859 imámát ukončila. V Íránu je titulem imám oficiálně označován zakladatel islámské republiky Rúholláh Chomejní.

Imámové na mincích

Nejzřetelněji se imámát promítl do ražeb šíitských dynastií. Fátimovské zlaté dínáry nesou na jedné straně vyznání víry rozšířené o šíitskou formuli Alí walí Alláh – Alí je přítel Boží – a na druhé titul vládce. Dínár chalífy al-Mustansira ražený roku 1047/1048 v Sabře na území dnešního Tuniska uvádí ve středu rubu al-imám / al-Mustansir bi-lláh / amír al-muminín, tedy „imám al-Mustansir bi-lláh, vládce věřících“.

Šíitské vyznání víry nesou i mince perské dynastie Safíjovců. Na stříbrných šáhí Ismáíla I. (1501–1524) stojí ve středu jedné strany šíitská formule vyznání a kolem ní v opisu jména dvanácti imámů.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet