Hliník

Hliník je lehký, stříbřitě šedý kov, který se v mincovnictví využívá především pro ražbu drobných nominálů a nouzových platidel od počátku 20. století. S hustotou pouhých 2,7 g/cm³ představuje nejlehčí mincovní kov, což přináší výhody i nevýhody, přičemž jeho použití často reflektuje ekonomické krize, války nebo snahu o úsporu drahých kovů pro průmyslové využití.

Historie

Hliník byl poprvé izolován v čisté formě roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ørstedem. Paradoxně byl v 19. století dražší než zlato kvůli náročné výrobě elektrolýzou. Napoleon III. vlastnil hliníkové příbory jako symbol luxusu a nechal razit zkušební hliníkové mince roku 1855 – první použití hliníku v numismatice. Tyto experimentální ražby jsou dnes extrémně vzácné.

Průlom přinesl Hall-Héroultův proces (1886) umožňující levnou průmyslovou výrobu hliníku. První masové použití v mincovnictví nastalo během první světové války, kdy nedostatek tradičních kovů vedl k nouzovým emisím. Německo razilo hliníkové 5 a 10 feniků od roku 1917, Rakousko-Uhersko hliníkové 10 a 20 haléřů. Tyto lehké mince byly zpočátku odmítány obyvatelstvem zvyklým na těžší kovy.

Meziválečné období vidělo rozšíření hliníku v mincovnictví ekonomicky slabších států. Východní Prusko razilo hliníkové nouzové mince během hyperinflace 1923. Francie zavedla hliníkové 50 centimů a 1 frank v roce 1941 pod Vichy režimem. Zajímavostí je britská východoafrická deseticentová mince (1920-1921) s centrálním otvorem – první děrovaná hliníková mince.

Po druhé světové válce se hliník stal standardem pro nejnižší nominály. Československo razilo hliníkové haléře od roku 1953 kontinuálně až do rozpadu federace. Obsahovaly slitinu hliníku s hořčíkem a manganem pro zvýšení tvrdosti. Celkem bylo vyraženo přes 5 miliard kusů československých hliníkových mincí, což dokumentuje masovost použití.

Moderní éra přinesla postupný ústup hliníku z mincovnictví. Inflace znehodnotila drobné nominály, automatizace obchodu vyžadovala mince s magnetickými vlastnostmi. Euro nezahrnuje žádné hliníkové mince, americké centy jsou zinková jádra s měděným pokovením. Poslední masově ražené hliníkové mince v Evropě byly italské liry do roku 2001.

Současné použití hliníku se omezuje na rozvojové země a speciální emise. Indie razí hliníkové 1 a 2 rupie, Čína hliníkové 1 a 5 fen. Zajímavé jsou bimetalické mince s hliníkovým středem (Thajsko, Mexiko). Sběratelské mince z hliníku jsou raritou – výjimkou jsou ultralight série pro numismatiky preferující hmotnost.

Technické vlastnosti a výroba

Hliník má unikátní vlastnosti pro mincovnictví. Nízká hustota (2,7 g/cm³ vs. 8,9 u mědi) činí mince extrémně lehkými – hliníková koruna váží 1 gram oproti 5 gramům bronzové. Měkkost (2,75 Mohs) usnadňuje ražbu, ale způsobuje rychlé opotřebení. Oxidační vrstva Al₂O₃ poskytuje přirozenou ochranu proti korozi, ale dává mincím matný vzhled.

Pro mincovní účely se používají slitiny hliníku zlepšující mechanické vlastnosti. Typické složení: 95-97% Al, 1-3% Mg (zvyšuje tvrdost), 0,5-1% Mn (zlepšuje zpracovatelnost), stopy Si a Fe. Dural (hliník s mědí) se používal pro válečné mince. Moderní slitiny typu 5052 nebo 6061 nabízejí optimální kompromis vlastností.

Ražba hliníkových mincí vyžaduje specifické postupy. Nižší ražební tlak (200-300 MPa vs. 600 MPa pro ocel) šetří razidla, ale vyžaduje přesnější střižky. Lubrikace minerálními oleji je nutná kvůli tendenci hliníku lepit se na razidla. Tepelné zpracování (žíhání při 350°C) odstraňuje vnitřní pnutí. Hrana se obvykle nechává hladká kvůli křehkosti při vroubkování.

Hlavní výhody hliníku: nízká cena (2 USD/kg vs. 9 USD/kg mědi), snadná recyklace (95% energetické úspory), hygieničnost (antibakteriální oxid). Nevýhody: nízká vnímená hodnota (lidé asociují lehkost s bezcenností), špatná vodivost pro automaty, alergenní potenciál u citlivých jedinců, matný vzhled po oxidaci.

Zajímavosti

• Nejlehčí oběžná mince světa – nepálská 1 paisa z roku 1972 – vážila pouhých 0,56 gramu čistého hliníku
• Hliníkové československé haléře z roku 1953 obsahovaly stopy uranu z kontaminované bauxit rudy – mírně radioaktivní
• Nacistické Německo plánovalo „Reichsaluminium" – kompletní hliníkovou měnu, projekt zastaven nedostatkem bauxitu
• Americká pattern cent 1974 z hliníku nebyla nikdy vydána kvůli lobbingu měděného průmyslu – 12 kusů je ilegálně v soukromých rukou
• Japonské 1 a 5 jenů jsou jediné hliníkové mince, které plavou na vodě díky povrchové tenzi
• Sovětský svaz recykloval hliníkové kopějky ze sestřelených německých letadel během druhé světové války