Emise
Emise je vydání peněz nebo cenných papírů do oběhu. V numismatice se tak označuje i soubor mincí či bankovek vydaných podle jednotného vzoru, se stejným nominálem a technickými parametry. V České republice má výhradní právo vydávat bankovky a mince, včetně pamětních, Česká národní banka.
| Význam | vydání peněz nebo cenných papírů do oběhu |
|---|---|
| Vydavatel | emitent – v České republice výhradně Česká národní banka |
| Právní základ v ČR | § 12 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance |
| Počet kusů jedné emise | emisní náklad, u pamětních mincí shora omezený emisním limitem |
| Plán emise pamětních mincí ČNB | sestavuje se na pětiletá období |
Historie
Mince od svého vzniku v 7. století př. n. l. vydávali panovníci a městské státy a opatřovali je svými znameními. Athény razily stříbrné mince se sovou, Korint s Pégasem. V římském císařství nesly bronzové a mosazné mince zkratku SC (senatus consulto, z rozhodnutí senátu), zlaté a stříbrné ji běžně neměly. Ve 3. století obsah stříbra v římských mincích prudce klesl.
V českých zemích je od 11. století doloženo obnovování mince (renovatio monetae). Panovník vydával obrazově odlišné emise denárů horší kvality a ty se nuceně vyměňovaly za dosud obíhající mince – podle Kosmovy kroniky i třikrát či čtyřikrát do roka. Odlišný obraz umožňoval rozeznat platnou emisi od stažené.
Obnovování skončilo mincovní reformou Václava II. roku 1300, která zavedla pražský groš. Měl vážit 3,95 g (1/64 pražské hřivny), první kusy však měly 3,5–3,7 g při ryzosti 932–933/1000. Groš se razil s v podstatě stejným obrazem až do roku 1547, hmotnost i ryzost přitom klesaly. Produkce samotné kutnohorské mincovny se odhaduje na půl miliardy kusů.
Krajním případem znehodnocené emise byla dlouhá mince let 1621–1623, kterou v českých a moravských mincovnách razilo konsorcium Hanse de Witte z kovu s podstatně nižším obsahem stříbra, než bylo předepsáno. Po státním bankrotu v prosinci 1623 se obnovila ražba hodnotné mince.
Konvenční měna dojednaná 21. 9. 1753 mezi Rakouskem a Bavorskem stanovila, že se z kolínské hřivny razí 10 tolarů nebo 20 zlatníků; konvenční mince nesly za letopočtem křížek. Od roku 1783 se pro obchod s Levantou razil tolar s portrétem Marie Terezie a zamrzlým letopočtem 1780, vídeňská mincovna ho razí dodnes. Zákon z 2. 8. 1892 zavedl v Rakousku-Uhersku korunovou měnu a roku 1908 vyšla jubilejní koruna k 60. výročí vlády Františka Josefa I.
V Československu se v březnu 1919 okolkovaly rakousko-uherské bankovky. Státovky pak vydával Bankovní úřad ministerstva financí, od roku 1926 bankovky Národní banka Československá. Otakar Španiel navrhl dvacetihaléř ražený od roku 1921 i většinu dalších oběžných mincí první republiky.
Měnová reforma platná od 1. června 1953 vyměnila hotovost do 300 Kčs v poměru 5 : 1, vyšší částky v poměru 50 : 1, a připravila obyvatele o velkou část úspor. Pamětní mince sloužily i politickým výročím – roku 1951 vyšla stříbrná stokoruna ke 30. výročí založení KSČ. V letech 1954–1992 je vydávalo nejprve ministerstvo financí, později Státní banka československá.
Od roku 1993 vydává bankovky a mince Česká národní banka. Pamětní mince připravuje podle plánu emise, o kterém rozhoduje bankovní rada, a výtvarné návrhy vybírá v soutěžích.
Emisní limit a konec platnosti emise
U pamětních mincí určuje plán emise horní hranici nákladu, takzvaný emisní limit. V plánu ČNB na roky 2021–2025 činil u stříbrné dvousetkoruny 30 000 kusů každého motivu v součtu za běžnou a špičkovou kvalitu. Pro jednotlivou minci stanovuje ČNB limit zvlášť: dvousetkoruna k 900. výročí úmrtí kronikáře Kosmase, vydaná 15. 10. 2025, má limit 5 600 kusů v běžné a 9 600 kusů ve špičkové kvalitě.
Emise končí, když přestane být zákonným platidlem. Československé pamětní mince z let 1954–1992 platily v České republice do 30. 6. 2000 a ČNB je pak vyměňovala do 30. 6. 2006. Údaje o vyrobených a úředně zničených kusech jednotlivých emisí ČNB zveřejňuje v samostatné tabulce.
