Konvenční měna
Konvenční měna je mincovní soustava sjednaná mezi dvěma či více státy mincovní dohodou (konvencí). V českých zemích jde o měnu podle dohody Rakouska a Bavorska z 21. září 1753: z kolínské hřivny ryzího stříbra se razilo 10 tolarů nebo 20 zlatníků. Zrušena byla 27. dubna 1858.
| Zavedení v habsburské monarchii | instrukce ze 7. listopadu 1750 |
|---|---|
| Dohoda | 21. září 1753 |
| Signatáři | Rakousko a Bavorsko |
| Mincovní stopa | 10 tolarů nebo 20 zlatníků z kolínské hřivny ryzího stříbra (233,8555 g) |
| Ryzí stříbro v tolaru | 23,386 g |
| Dělení | 1 tolar = 2 zlatníky = 120 krejcarů |
| Označení | C. M. (Conventions-Münze), na mincích křížek za letopočtem |
| Zrušení | 27. dubna 1858 |
| Přepočet | 1 zlatník konvenční měny = 1 zlatý 5 krejcarů rakouské měny |
Historie
Konvenční měna vznikla jako odpověď na problém, který byl ve střední Evropě 18. století velmi častý: v oběhu se mísily mince mnoha zemí a měst s různou kvalitou kovu. Pro obchodníky i státní finance to znamenalo spory o přepočty a prostor pro znehodnocování mincí. Mincovní konvence proto uzavíraly státy i svobodná (říšská) města; dohoda určila, kolik mincí se smí vyrazit z dané hmotnosti ryzího kovu.
V habsburské monarchii zavedla novou stopu instrukce ze 7. listopadu 1750: z vídeňské hřivny ryzího stříbra se mělo razit 24 zlatých, což odpovídá 20 zlatým z hřivny kolínské. Od 1. ledna 1751 nesly nové mince za letopočtem malý křížek. Dohoda s Bavorskem z 21. září 1753 dala vzniknout takzvané konvenční minci, označované zkratkou C. M. (z něm. Conventions-Münze). Z jedné kolínské hřivny ryzího stříbra (233,8555 g) se razilo 10 konvenčních tolarů nebo 20 zlatníků (konvenčních zlatých), odtud i název dvacetizlatková měna.
Ke konvenční stopě se přidala další území: roku 1753 Salcburk, 1756 franský, švábský a bavorský kraj Svaté říše římské a 1763 hornorýnský a dolnorýnský kraj, Sasko, Hannover a Brunšvik. Bavorsko od dohody brzy ustoupilo a od roku 1755 počítalo konvenční zlatý za 1 zlatý 12 krejcarů; tak vznikla jihoněmecká 24zlatková stopa. Prusko konvenční stopu nepřijalo.
Konvenční měnu nahradila rakouská měna, kterou připravila vídeňská mincovní smlouva Rakouska a německých států z 24. ledna 1857. Konvenční měna byla zrušena 27. dubna 1858; pro přepočet platilo, že 1 zlatník konvenční měny odpovídá 1 zlatému 5 krejcarům rakouské měny. Konvenční mince se vyměňovaly až do konce roku 1892.
Standard a nominály
Podstatou konvenční měny je pevná mincovní stopa: konvenční tolar obsahoval 23,386 g ryzího stříbra a dělil se na 2 zlatníky po 60 krejcarech. V habsburské monarchii přibyly roku 1754 dvacetikrejcary a desetikrejcary, roku 1758 čtvrttolar v hodnotě 30 krejcarů a roku 1764 pětikrejcar.
S konvenční měnou se numismatik setkává u habsburských a jihoněmeckých ražeb od poloviny 18. do poloviny 19. století. Jihoněmecké konvenční tolary nesou nápis X EINE FEINE MARK (deset z hřivny ryzího stříbra), konvenční tolary Františka II. (I.) jej nenesou. Mincovna v Günzburgu razila v letech 1765–1767 tolary s nápisem AD NORMAM CONVENTIONIS.
