Prusko

Prusko byl severoněmecký stát, který se z braniborského kurfiřtství vypracoval na evropskou velmoc a roku 1871 sjednotil Německo. Pruský tolar patřil k nejrozšířenějším stříbrným mincím střední Evropy a pruské ražby tvoří jednu z nejsbíranějších oblastí německého mincovnictví.

Historie

Základ pruské moci položilo spojení Braniborska s Pruským vévodstvím pod vládou Hohenzollernů. Roku 1701 se braniborský kurfiřt Fridrich I. korunoval v Královci pruským králem a z osobní unie se postupně stal jednotný stát se silnou armádou a spořádanou správou.

Rozhodující byla vláda Fridricha II. Velikého v letech 1740 až 1786. Válkami o Slezsko připojil k Prusku bohatou rakouskou provincii a sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 potvrdila, že Prusko je pátou evropskou velmocí. Fridrich zároveň reformoval správu, soudnictví a hospodářství; jeho ražby dodnes patří k nejhledanějším pruským mincím.

Napoleonské války Prusko málem smetly – po porážce u Jeny roku 1806 ztratilo polovinu území. Vídeňský kongres roku 1815 mu ale přiřkl Porýní a Vestfálsko, tedy oblasti, z nichž vyrostl německý průmysl. V čele hospodářského sjednocování Německa pak stál pruský celní spolek.

Sjednocení dokončil kancléř Otto von Bismarck třemi válkami: s Dánskem roku 1864, s Rakouskem roku 1866 a s Francií v letech 1870 a 1871. Po vítězství nad Francií byl ve Versailles vyhlášen Německý císař a pruský král Vilém I. se stal jeho hlavou. Prusko zůstalo největší zemí císařství až do roku 1918 a formálně existovalo do roku 1947, kdy je spojenecká kontrolní rada zrušila.

Prusko a mince

Pruské mincovnictví se drží dvou velkých soustav. Do roku 1857 platil tolar ražený podle říšských konvencí, po roce 1857 vídeňská mincovní smlouva zavedla spolkový tolar o hrubé hmotnosti 18,52 g a ryzosti 900/1000, tedy s 16,67 g ryzího stříbra. Sjednocení Německa přineslo roku 1871 marku se 100 feniky a zlatý standard; tolary se stahovaly a přetavovaly, což vysvětluje, proč jsou některé ročníky vzácné.

Pruské mince nesou značku mincovny v podobě jediného písmene v opisu nebo pod portrétem: A patří Berlínu, B Vratislavi. U téhož panovníka a ročníku rozhoduje tohle písmeno o ceně víc než stav mince, protože náklady jednotlivých mincoven se lišily řádově.

Ze sbírkového hlediska jsou nejžádanější tolary Fridricha II. Velikého, pamětní ražby k vítězstvím a takzvané Siegestaler, vítězné tolary z roku 1871. Ty vznikly proto, že v nové markové měně směly pamětní mince vycházet až od roku 1900, takže vítězství nad Francií se připomnělo ještě tolarem. U marek císařství se pak sleduje, které z německých států mají na líci vlastního panovníka – Prusko je nejběžnější, a proto i nejdostupnější vstup do této oblasti.