Fenik
Fenik je česká podoba německého názvu Pfennig, označujícího drobnou minci německých zemí od karlovského stříbrného denáru po setinu německé marky. Od zavedení marky zákonem z roku 1871 platilo 1 marka = 100 feniků a feniky se razily do zániku německé marky na konci roku 2001. Nejde o jediný typ se stálou hmotností a kovem.
| Původní prostředí | německy mluvící země |
|---|---|
| Středověká podoba | drobný stříbrný peníz; také jednostranné brakteáty |
| Karlovská norma | 240 denárů z karlovské libry stříbra |
| Novodobé použití | 1/100 německé marky |
| Setina marky od | zákona o říšských zlatých mincích ze 4. prosince 1871 |
| Spolková republika | 1, 2, 5, 10 a 50 feniků |
| Konec právního oběhu DM | 31. prosince 2001 |
| Zkratka a značka | Pf, Pfg; ₰ |
| Jednotný historický standard | ne |
Od středověkého Pfennigu k feniku
Slovo Pfennig je doloženo od 8. století a jeho původ není jistý. Staroněmecky se phenninc nazýval karlovský denár, jehož normu stanovil Karel Veliký na 240 kusů z karlovské libry stříbra. Ve středověku označoval drobné peníze ražené v různých německy mluvících zemích, nikoli jednu celoevropskou minci; podle místa a doby se měnily kov, hmotnost, ryzost, obraz i způsob výroby.
Kolem roku 1200 byl fenik největší stříbrnou mincí v Německu a běžné byly tenké jednostranné feniky, později nazývané brakteáty. Jinde se razily dál dvoustranné feniky, část ražeb na širším mírně zvlněném střížku, tzv. polobrakteáty. V 15. století vyústil tento vývoj v duté feniky (Hohlpfennig), jejichž reliéf se na rubu projevuje negativně. Přimíšením mědi vznikaly horší „černé“ feniky, lepší stříbrné se nazývaly „bílé“; v letech 1457–1460 zaplavily jižní Německo téměř bezstříbrné Schinderlinge.
Do českých zemí pronikaly hojně vídeňské feniky z konce 14. a z 15. století a byly zde i napodobovány. Pod vlivem rakouských feniků razil Jošt Moravský kolem roku 1390 čtyřhranné peníze s moravskou orlicí.
Fenik jako setina marky
Zákon o ražbě říšských zlatých mincí ze 4. prosince 1871 stanovil, že jedna marka má 100 feniků; mincovní zákon z 9. července 1873 pak zavedl marku jako měnu celé říše. Fenik zůstal setinou i u rentové a říšské marky ve 20. letech 20. století, u marky NDR a u německé marky, zavedené 20. června 1948. Spolková republika vydávala hodnoty 1, 2, 5, 10 a 50 feniků: 1 fenik od roku 1950 z poměděné oceli, 2 feniky do roku 1968 z bronzu a poté z poměděné oceli, 5 a 10 feniků z oceli plátované mosazí a 50 feniků z mědiniklu. Feniky NDR byly kromě mosazného dvacetifeniku hliníkové.
Mince německé marky byly zákonným platidlem do 31. prosince 2001; obchody a banky je dobrovolně přijímaly ještě do 28. února 2002. Stejný název tak spojuje středověké stříbrné peníze s novodobou drobnou mincí desetinné měny, nikoli shodné parametry mince.