Mědinikl
Mědinikl je slitina mědi a niklu, z níž se razí mince díky odolnosti, stálé barvě a dobré zpracovatelnosti. Mincovní mědinikl obsahuje 75–80 % mědi a 20–25 % niklu, nejčastěji v poměru 75 : 25. Přes vysoký podíl mědi má stříbřitou barvu. Razí se z něj například americký pěticent, britské „stříbrné“ mince od roku 1947 i části eurových mincí.
| Složení mincovní slitiny | 75–80 % mědi, 20–25 % niklu |
|---|---|
| Barva | stříbřitá |
| První mince z čistého mědiniklu | Belgie, 1860–1861 (75 % Cu, 25 % Ni) |
| Německé císařství | 5 a 10 feniků, 1873/1874–1915/1916 |
| Spojené státy | pěticent („nickel“) od 1866 |
| Velká Británie | „stříbrné“ mince od 1947, 5 a 10 pencí do 2012 |
| Euro | vnitřní část mince 1 € a mezikruží mince 2 € |
Historie
Slitiny mědi a niklu znali lidé dávno před objevem niklu jako prvku. Číňané je nazývali „bílou mědí“ už od 3. století před naším letopočtem a ve 2. století před naším letopočtem z nich razilo mince Baktrijské království. Samotný nikl byl objeven roku 1751 a těžit se začal od poloviny 19. století.
V novodobém mincovnictví se mědinikl prosadil v 19. století, kdy státy hledaly levný a odolný kov pro drobné mince. Švýcarsko roku 1850 zavedlo billonové mince z mědiniklu s přísadou stříbra a zinku. Belgie v letech 1860–1861 jako první vydala mince z čistého mědiniklu se 75 % mědi a 25 % niklu. Německé císařství z něj razilo pěti- a desetifeniky od let 1873–1874 do let 1915–1916. Ve Spojených státech se mědinikl poprvé použil na třícent roku 1865 a od roku 1866 na pěticent, kterému se podle kovu dodnes říká nickel.
Ve 20. století nahradil mědinikl v řadě zemí stříbro. Ve Velké Británii se všechny dřívější stříbrné mince od roku 1947 razí z mědiniklu; jen 5 a 10 pencí od roku 2012 nahradila poniklovaná ocel. Ve Spojených státech se po roce 1964 desetníky a čtvrtdolary razí s mědiniklovým povrchem na měděném jádru, od roku 1971 také půldolary. U eura tvoří mědinikl od roku 1999 vnitřní část mince 1 € a vnější mezikruží mince 2 €.
Vlastnosti a použití v mincovnictví
Mědinikl má i přes převahu mědi stříbřitou barvu, takže na pohled připomíná stříbro, aniž by nesl jeho cenu. Je velmi odolný proti korozi, a to i ve slané vodě, proto se kromě mincí používá také v lodním průmyslu. Pevnost a tvrdost slitiny zvyšuje tváření za studena, tepelným zpracováním se nezpevňuje.
Pro mince se nejčastěji používá slitina 75 % mědi a 25 % niklu. Nikl se vedle mědiniklu objevuje i v dalších mincovních slitinách: argentan obsahuje 40–70 % mědi, 10–20 % niklu a 5–40 % zinku. Čistý nikl se v Rakousku-Uhersku od roku 1892 používal na desetihaléře a dvacetihaléře, současné české mince 1, 2 a 5 Kč jsou niklem jen galvanicky pokovené.
