‍ Rakousko-Uhersko

Rakousko-Uhersko byla dualistická monarchie, která existovala v letech 1867 až 1918 a spojovala rakouskou a uherskou část pod jedním panovníkem. Pro sběratele znamená dvě měnové soustavy a dvě řady ražeb: zlatníkovou do roku 1892 a korunovou od reformy roku 1892 až do rozpadu říše.

Historie

Habsburská monarchie vyšla z revolučních let 1848 a 1849 otřesená a z prohraných válek s Francií a Pruskem oslabená. Porážka u Hradce Králové roku 1866 znamenala konec rakouského vlivu v Německu a donutila Vídeň dohodnout se s nejsilnějším vnitřním partnerem – uherskou šlechtou. Výsledkem bylo rakousko-uherské vyrovnání roku 1867.

Vzniklý stát měl dvě vlády, dva parlamenty a dvě státní občanství. Společné zůstaly jen tři resorty – zahraniční politika, armáda a finance na jejich krytí – a osoba panovníka: František Josef I. byl rakouským císařem a zároveň uherským králem. Vládl od roku 1848 do své smrti roku 1916, tedy 68 let. Po něm nastoupil Karel I., poslední panovník monarchie.

České země se do dualismu nevešly. Pokusy o obdobné vyrovnání s Čechami ztroskotaly a české politické požadavky zůstaly nenaplněné, což poznamenalo vztah k Vídni až do konce monarchie. Na české země přitom připadaly dvě třetiny průmyslu celého Předlitavska.

První světová válka monarchii rozložila zevnitř. Zásobovací krize, národnostní napětí a vojenské neúspěchy vedly k tomu, že se stát na podzim roku 1918 rozpadl na nástupnické země. 28. října 1918 vzniklo Československo, o tři dny později se odtrhly Uhry. Monarchie zanikla po 51 letech existence.

Měna a mince

Rakousko-Uhersko razilo mince ve dvou soustavách. Do roku 1892 platila zlatníková měna, kde se jeden zlatník dělil na 100 krejcarů. Měnová reforma roku 1892 ji nahradila korunovou měnou se 100 haléři v koruně; jeden zlatník se přepočítával na dvě koruny. Obě soustavy chvíli obíhaly vedle sebe, zlatníkové mince ztratily platnost roku 1900.

Ražba byla rozdělená podle obou částí říše. Rakouské mince nesou značku vídeňské mincovny a německé opisy, uherské pocházejí z Kremnice a mají opisy latinské či maďarské a uherský znak. Sběratelsky jde o dvě samostatné řady, které se u téhož nominálu a roku liší vzhledem i cenou.

Ze zlata se razily desetikoruny, dvacetikoruny a stokoruny, ze stříbra jedno-, dvou- a pětikoruny. Zvláštní postavení mají mince s letopočty 1912 a 1915: Rakouská mincovna je razí jako novoražby dodnes, takže tyto ročníky obsahují stejné množství zlata jako originály, ale sběratelskou hodnotu nemají.