Bankovka

Bankovka je papírové platidlo s vyznačenou nominální hodnotou, které vydává centrální banka. V Česku je v oběhu šest nominálů od 100 do 5 000 korun, vydává je od roku 1993 Česká národní banka a tiskne Státní tiskárna cenin; dvacetikoruna a padesátikoruna platit přestaly v letech 2008 a 2011.

Historie

Papírové peníze vznikly z potvrzení o uložené hodnotě. Místo převážení truhly s mincemi stačilo předat listinu, kterou banka na požádání proplatila. Nejstarší doložené papírové peníze používala Čína za dynastie Sung v 11. století, v Evropě vydala první skutečné bankovky Stockholms Banco roku 1661.

V habsburské monarchii byly předstupněm bankovek bankocedule, které od roku 1762 vydávala vídeňská městská banka. Ukázaly obě stránky papírových peněz naráz: usnadnily velké platby, ale když jejich množství přerostlo možnosti státu, ztratily hodnotu. Vyvrcholením byl státní bankrot roku 1811, po němž byly bankocedule vyměněny za pětinu nominálu. Roku 1816 proto vznikla privilegovaná rakouská národní banka, která emisi svěřila instituci nezávislejší na potřebách státní pokladny.

Samostatné Československo si vlastní platidla vytvořilo měnovou odlukou v roce 1919, kterou prosadil Alois Rašín: rakousko-uherské bankovky se okolkovaly a polovina jejich hodnoty byla zadržena jako nucená půjčka. Právě kolkované bankovky patří dodnes k vyhledávaným sběratelským kusům.

Ve 20. století přestala být směnitelnost za drahý kov pravidlem a bankovka se stala takzvaným fiat platidlem – její hodnota stojí na důvěře v měnu a v jejího vydavatele, ne na zlatě v trezoru. S tím rostl význam ochranných prvků, protože papír bez krytí kovem musí být obtížně napodobitelný.

České bankovky

Bankovky České republiky vydává od roku 1993 Česká národní banka a tiskne je Státní tiskárna cenin. Výtvarné návrhy celé řady vytvořil grafik Oldřich Kulhánek:

• 100 Kč – Karel IV.
• 200 Kč – Jan Amos Komenský
• 500 Kč – Božena Němcová
• 1 000 Kč – František Palacký
• 2 000 Kč – Ema Destinnová
• 5 000 Kč – Tomáš Garrigue Masaryk

Dvacetikorunová bankovka pozbyla platnosti 31. srpna 2008 a padesátikorunová 31. března 2011; obě nahradily mince. Neplatné bankovky vyměňuje Česká národní banka bez časového omezení, sběratelsky ale bývají zajímavější než jejich nominál.

Ochranné prvky a pravost

Zabezpečení stojí na prvcích, které jde ověřit bez přístroje. Proti světlu se ukáže vodoznak a přerušovaný ochranný proužek, na hraně portrétu je hmatný reliéf z hlubotisku a při naklonění mění barvu opticky proměnlivá barva. Doplňují je mikrotext, soutisková značka a vlákna v papíru. Kdo bankovku dostane a není si jistý, má tři kroky: sáhnout, podívat se proti světlu a naklonit ji.

U sběratelských bankovek rozhoduje především zachovalost – nepřeložený kus s ostrými rohy má docela jinou hodnotu než ohmataný. Dále se sleduje série a číslo (nízká čísla a takzvané radary jsou žádané), podpisy na bankovce, přítisky a kolky a u vzorových kusů perforace nebo přetisk Specimen, který znamená, že bankovka nikdy nebyla v oběhu.