Banka
Banka je finanční instituce, která přijímá vklady, poskytuje úvěry a zajišťuje platební styk mezi lidmi, firmami a státem. Slovo pochází z italského banco – lavice či stůl středověkých směnárníků. Nad bankami a měnou dohlíží centrální banka, v Česku Česká národní banka.
| Základní činnosti | přijímání vkladů, poskytování úvěrů, platební styk |
|---|---|
| Původ slova | italské banco – lavice, stůl |
| Nejstarší dosud působící banka | Banca Monte dei Paschi di Siena, založena 1472 |
| Nejstarší centrální banka | Sveriges Riksbank, 1668 |
| Centrální banka v Česku | Česká národní banka, od roku 1993 |
Historie
Bankovní činnost vyrůstá z potřeb obchodu: jakmile se ve společnosti rozšíří peníze a dálková směna, vzniká poptávka po bezpečném ukládání hodnoty, po půjčkách a po převodech bez nutnosti převážet hotovost. Už ve středověkých městech se objevují směnárníci a peněžníci, kteří pracovali s různými mincemi, posuzovali jejich ryzost a hmotnost a zprostředkovávali směnu. Z takového prostředí se postupně vyvinuly instituce, které dokázaly shromažďovat vklady a poskytovat úvěr.
Rozmach bankovnictví přinesla italská města pozdního středověku. Roku 1397 založil Giovanni di Bicci de' Medici ve Florencii banku Medicejských, roku 1407 vznikla v Janově Banka svatého Jiří (Banco di San Giorgio) a sienská Monte dei Paschi z roku 1472 působí dodnes. Banky financovaly obchod, řemesla i státní výdaje a postupně se vyvinuly nástroje, které dnes považujeme za samozřejmé: bezhotovostní převody, šeky, směnky a vkladové účty.
V novověku získal zásadní význam vztah mezi bankami a státem, který potřeboval financovat armádu, správu i infrastrukturu. Roku 1668 vznikla švédská Riksbank, nejstarší dosud fungující centrální banka, roku 1694 Bank of England. V českých zemích vydávala první papírové peníze od roku 1762 Vídeňská městská banka, od roku 1816 Privilegovaná rakouská národní banka. Vlastní centrální banku získalo Československo roku 1926 v podobě Národní banky Československé; dnešní Česká národní banka působí od roku 1993.
Ve 20. století se bankovnictví spojilo s masovým používáním účtů a s rozvojem platebních technologií. Banka přitom funguje jen tehdy, pokud lidé věří, že jejich vklady jsou dostupné a že platební systém je spolehlivý. Tato důvěra se opírá o regulaci, kapitálové požadavky a dohled, ale i o praktické procesy, jako je ověřování hotovosti, kontrola pravosti bankovek a mincí a bezpečná přeprava peněz.
Funkce banky a vztah k hotovosti
Základní funkce banky lze shrnout do tří okruhů: správa vkladů, poskytování úvěrů a zajištění platebního styku. Vklady umožňují klientům bezpečně držet peníze a provádět platby, úvěry financují spotřebu i investice a platební služby propojují ekonomiku. Vedle toho banky zajišťují směnu měn, správu platebních karet, inkaso, úschovy a další služby podle typu instituce. V praxi se odlišují komerční banky, které pracují s veřejností, a centrální banka, která dohlíží na měnu a finanční systém jako celek.
Ve vztahu k mincím a bankovkám banky zajišťují příjem a výdej hotovosti, třídění, kontrolu pravosti a odsun poškozených kusů z oběhu. Kontrola probíhá kombinací strojních a vizuálních metod: u mincí se sleduje rozměr, hmotnost a magnetické vlastnosti, u bankovek ochranné prvky a kvalita tisku. Banka tak funguje jako „filtr“ oběhu, který má udržet hotovost použitelnou a omezit padělky.
