Bank of England

Bank of England je centrální banka Británie, založená roku 1694 jako akciová společnost poskytující úvěr vládě. Postupně získala klíčové postavení při vydávání bankovek, správě státního dluhu a péči o finanční stabilitu. Od roku 1946 je veřejná a od roku 1997 samostatně rozhoduje o měnové politice.

Historie

Bank of England vznikla v době, kdy Anglie potřebovala financovat válku proti Francii a dosavadní způsoby státních půjček nestačily. Skupina investorů upsala kapitál, který byl poskytnut koruně, a výměnou získala královskou listinu pro bankovní společnost. Zákon z roku 1694 vytvořil instituci nazvanou Governor and Company of the Bank of England. Banka přijímala vklady, poskytovala úvěry, převáděla platby a vydávala vlastní bankovní poukázky.

Zpočátku nebyla jedinou emisní bankou v zemi. Její výhodou byl blízký vztah ke státu a správa části veřejného dluhu. Obnovování listiny přinášelo další privilegia a omezovalo konkurenci velkých akciových bank. Bankovky se vyvíjely od ručně vyplňovaných potvrzení k tištěným nominálům. Důvěra přesto nebyla samozřejmá: války, politické krize a nedostatek kovu opakovaně prověřovaly možnost vyměnit papír za zlato.

Roku 1797, během války s revoluční Francií, vláda pozastavila směnitelnost bankovek za zlato. Takzvané období restrikce trvalo do roku 1821 a vyvolalo spor o vztah množství peněz, cen a zlatých rezerv. Bank Charter Act z roku 1844 rozdělil banku na emisní a bankovní oddělení a navázal novou emisi na stanovené krytí. Zákon současně omezil právo dalších bank vydávat vlastní bankovky v Anglii a Walesu.

Během 19. století se banka stala oporou londýnského finančního trhu. V krizích poskytovala likviditu solventním institucím a postupně přijala roli věřitele poslední instance. Tato funkce nevznikla jedním zákonem, ale praxí, kritikou a zkušeností z panik. Banka spravovala státní účty, zlaté rezervy a platební vypořádání, zatímco libra šterlinků patřila v době britské průmyslové a koloniální převahy k hlavním světovým měnám.

První světová válka přerušila klasický zlatý standard. Pokus o návrat v roce 1925 byl opuštěn roku 1931, kdy libra přestala být směnitelná za zlato v dosavadním režimu. Labouristická vláda banku roku 1946 znárodnila. Po desetiletí určovalo základní úrokovou sazbu ministerstvo financí ve spolupráci s bankou. Reforma z roku 1997 svěřila rozhodování o sazbách Výboru pro měnovou politiku při plnění inflačního cíle stanoveného vládou.

Po finanční krizi roku 2008 rozšířila Bank of England nástroje o nákupy aktiv, dohled nad stabilitou systému a nové makroobezřetnostní pravomoci. Dnes vydává bankovky pro Anglii a Wales; skotské a severoirské banky mají za stanovených podmínek vlastní emise. Instituce sídlí v londýnské Threadneedle Street a tradiční přezdívka Old Lady of Threadneedle Street připomíná její dlouhé spojení se státem i City.

Historie banky ukazuje postupnou proměnu soukromé společnosti s veřejným privilegiem v moderní centrální instituci. Nešlo o předem naplánovaný vývoj. Každá krize přidávala nové povinnosti, zatímco parlament měnil pravidla emise a odpovědnosti. Změna vždy ovlivňovala banky, vládu, střadatele i obchod. Důvěra v bankovku se opírala o schopnost státu vybírat daně, o rezervy, právní rámec a později o řízení cenové stability. Proto nelze banku posuzovat pouze jako tiskárnu peněz.

Bankovky, měnová politika a ochranné prvky

Bank of England vydává bankovky v librách šterlinků, jejichž zákonné postavení se liší od běžného významu slova platidlo v celé zemi. Její současné nominály jsou zákonným platidlem v Anglii a Walesu, prakticky jsou však přijímány i jinde ve Spojeném království. Starší papírové řady byly nahrazeny polymerovými bankovkami, které lépe odolávají vlhkosti a umožňují průhledná okna a složité optické prvky.

Na bankovkách je portrét panovníka a na rubu vybraná osobnost britských dějin. Emisní motiv, podpis hlavního pokladníka, sériové číslo, rozměr a ochranné prvky určují konkrétní typ. Stažená bankovka neztrácí vůči bance automaticky nominální hodnotu; Bank of England za splněných podmínek vyměňuje i staré vlastní emise. Sběratelská cena však závisí na vzácnosti, stavu, sérii a případné historické provenienci.

Měnovou politiku provádí hlavně nastavením Bank Rate a operacemi ovlivňujícími množství a cenu likvidity. Finanční stabilita zahrnuje dohled, zátěžové testy a možnost mimořádné podpory systému. Tyto funkce je nutné oddělit od běžného komerčního bankovnictví pro veřejnost. Při ověřování bankovky se porovnává několik ochranných prvků současně; jediný vodoznak, kovový proužek nebo podobné sériové číslo samo o sobě pravost neprokazuje.

Starší emise mohou mít ručně psané datum, podpis pokladníka nebo černobílý tisk. Pozdější série přidávaly hlubotisk, bezpečnostní proužek, mikropísmo, holografické prvky a polymerová okna. Sériová čísla se čtou spolu s podpisem. Neobvyklá kombinace může být vzácnou variantou, ale také pozměněným kusem, proto je nutné katalogové srovnání.