Koruna

Koruna je česká měna s kódem CZK, zavedená měnovou odlukou 8. února 1993. Formálně se dělí na sto haléřů, ty ale od roku 2008 fyzicky neobíhají a zůstaly jen v bezhotovostním styku, takže se ceny v hotovosti zaokrouhlují. V oběhu je šest mincí od 1 do 50 Kč a šest bankovek od 100 do 5 000 Kč.

Historie

Název koruna se v evropském mincovnictví objevuje dávno před dnešní měnou – nesly jej zlaté mince s vyobrazením panovnické koruny. Jako jméno měnové soustavy se prosadil až koncem 19. století, kdy Rakousko-Uhersko roku 1892 opustilo zlatníkovou měnu a přešlo na korunovou. Ta se dělila na 100 haléřů a platila až do rozpadu monarchie.

Nové Československo si roku 1919 vytvořilo vlastní korunu okolkováním rakousko-uherských bankovek. Šlo o mimořádně rychlý zásah, jehož smyslem bylo oddělit domácí oběživo od inflace, která zachvátila zbytek bývalé monarchie: bankovky se opatřily kolkem a část jejich hodnoty se zadržela. Pro sběratele je to vděčné období, protože okolkované bankovky jsou dobově velmi konkrétní doklad rozpadu jednoho státu a vzniku druhého.

Ve 20. století prošla koruna několika zlomy. Za protektorátu vedle sebe existovaly protektorátní koruna a říšská marka v pevném kurzu; po válce následovala měnová reforma roku 1945 a především reforma z roku 1953, která velké části obyvatel znehodnotila úspory a která patří k nejcitlivějším bodům poválečných hospodářských dějin.

Poslední zlom přišel po rozdělení federace. Společná měna měla vydržet déle, ale odliv peněz mezi oběma republikami donutil vlády jednat rychle: 8. února 1993 se československá koruna rozdělila na českou a slovenskou, opět kolkováním bankovek. Kolky platily jen pár měsíců, než přišly vlastní bankovky – a právě proto jsou dnes sběratelsky zajímavé.

Haléře postupně vymizely. Nejprve skončily desetihaléře a dvacetihaléře roku 2003, o pět let později padesátihaléře. Od té doby se ceny v hotovosti zaokrouhlují, zatímco na účtech haléře dál existují – měna se tedy formálně dělí na sto dílů, kterých se nikdo nedotkne.

České mince a bankovky pohledem sběratele

Oběžné mince se od roku 1993 razí ve stejných nominálech, ale ne stejně hojně. Rozdíly v nákladech jednotlivých ročníků jsou velké a právě ony určují cenu: běžná mince ze slabého ročníku může mít mnohonásobek nominálu, zatímco stejná mince z ročníku s milionovým nákladem zůstane bezcenná. Bez znalosti nákladů se proto české mince ocenit nedají.

Vedle oběžných ražeb vydává Česká národní banka pamětní mince ze stříbra a zlata k výročím a osobnostem. Ty se prodávají v ražební kvalitě běžné i proof, tedy se zrcadlovým polem, a kvalita provedení se do ceny promítá výrazně.

U bankovek rozhoduje série, ročník a stav. Nejcennější bývají nízká pořadová čísla, neporušené svazky a bankovky bez jediného přehybu; naopak běžná bankovka z oběhu má hodnotu svého nominálu. Zvláštní kapitolou zůstávají zmíněné kolkované emise z let 1919 a 1993 – u nich je kolek to hlavní a jeho pravost se posuzuje samostatně.