Francie

Francie je západoevropský stát s hlavním městem Paříží, člen Evropské unie a eurozóny. Platí eurem, které roku 2002 v hotovosti nahradilo frank v poměru 6,55957 franku za jedno euro. Mezi nejznámější historické francouzské mince patří zlaté écu, louisdor a dvacetifrankový napoleon.

Historie

Kořeny Francie sahají do doby, kdy území dnešní země tvořila římská Galie. Po rozpadu Západořímské říše zde vznikla franská říše, jejíž odkaz se stal jedním ze základů středověké evropské státnosti. Za Karla Velikého získalo franské panství mimořádný rozsah, ale postupné dělení říše vedlo k vytváření samostatného západofranského prostoru, z něhož se v průběhu 10.–13. století vyvinulo Francouzské království.

Ve vrcholném středověku posilovala Francie svou vnitřní soudržnost a zároveň vedla spory o území a vliv se sousedy. Dlouhý konflikt s Anglií, známý jako stoletá válka, zanechal hluboké hospodářské i demografické stopy. Zlatou minci écu poprvé razil Ludvík IX. roku 1266, typ s korunou nad štítem (écu à la couronne) zavedl Karel VI. roku 1385. Na výkupné za zajatého krále Jana II. vznikl roku 1360 zlatý frank v hodnotě jedné tourské libry, podle jezdecké postavy krále nazývaný franc à cheval.

V raném novověku se Francie stala jedním z hlavních aktérů evropské politiky. Centralizace a posilování monarchie vyvrcholily v období absolutismu za Ludvíka XIV., kdy stát opíral svou prestiž o armádu, diplomacii i dvorskou reprezentaci. Zlatý louisdor (louis d’or) zavedl už jeho otec Ludvík XIII. roku 1640 v hmotnosti a ryzosti španělské pistole a nahradil jím zlaté écu. O rok později přibylo stříbrné écu velikosti tolaru.

Zásadní zlom přinesla Velká francouzská revoluce, jež proměnila politický systém, společnost i hospodářství. Starý měnový svět založený na tradičních počtech a zvyklostech se dostal pod tlak a v revolučních letech se objevily i experimenty s papírovými penězi. Roku 1795 zavedl Národní konvent desetinný frank s obsahem 4,5 g ryzího stříbra, dělený na 10 décimes a 100 centimů. Za Napoleona I. Bonaparta stanovil zákon z roku 1803 (tzv. frank germinal) i zlatý obsah franku 290,32 mg ryzího zlata. Zlatá dvacetifranková mince o hmotnosti 6,45 g a ryzosti 900/1000 dostala jméno napoleon.

V 19. století Francie opakovaně měnila politickou podobu (monarchie, císařství, republika), ale hospodářská modernizace a průmyslový rozvoj pokračovaly. Roku 1865 patřila k zakládajícím členům Latinské měnové unie, která sjednocovala parametry zlatých a stříbrných mincí a fungovala až do první světové války. Ve 20. století země prošla dvěma světovými válkami, poválečnou obnovou i dekolonizací a stala se jedním ze zakládajících států evropské integrace. V lednu 1960 nahradil starý frank nový v poměru sto ku jedné. Od 1. ledna 1999 byl kurz franku pevně vázán na euro, eurové mince a bankovky přišly do oběhu 1. ledna 2002 a frank přestal být zákonným platidlem 17. února 2002.

Mincovny, značky a opisy

Klíčovou institucí je Monnaie de Paris, kterou roku 864 založil ediktem z Pîtres Karel II. Holý. Pokládá se za nejstarší dosud činnou mincovní instituci na světě. Hlavní výrobu přesunula roku 1973 do Pessacu.

Před rokem 1789 mělo Francouzské království sedmnáct mincoven a každá označovala své ražby písmenem nebo symbolem; Paříž nesla písmeno A. Mimopařížské mincovny po roce 1880 zanikly.

Královské ražby nesou lilie, korunu a latinské opisy, republikánská tradice pracuje s motivy svobody a občanství. Typické jsou nápisy REPUBLIQUE FRANÇAISE nebo motto LIBERTÉ ÉGALITÉ FRATERNITÉ, které se objevují na novodobých mincích i medailích.