Stoletá válka

Stoletá válka byla sled anglicko-francouzských konfliktů v letech 1337 až 1453 o nárok na francouzský trůn a o državy na kontinentu. Padl v ní český král Jan Lucemburský a na výkupné za francouzského krále vznikla roku 1360 mince, která dala jméno franku. Za konec války se bere bitva u Castillonu.

Historie

Kořen sporu byl dynastický. Když roku 1328 vymřela hlavní kapetovská linie po meči, uplatnil nárok na francouzskou korunu anglický král Eduard III. jako vnuk Filipa IV. Sličného po přeslici. Francouzi ho odmítli a trůn připadl Filipovi VI. z rodu Valois. K tomu se přidaly spory o Guyenne a o vliv ve Flandrech, kde na anglické vlně záviselo soukenictví.

Válka se rozpadá do několika vln. V první měli převahu Angličané díky dlouhému luku: u Kresčaku roku 1346 rozstříleli francouzské rytířstvo – v téhle bitvě padl i slepý český král Jan Lucemburský, otec Karla IV. O deset let později u Poitiers Angličané zajali samotného francouzského krále Jana II. Dobrého.

Po přestávce udeřil roku 1415 u Azincourtu Jindřich V. Anglický a smlouvou v Troyes roku 1420 si zajistil francouzské následnictví. Obrat přinesla až Johanka z Arku: roku 1429 osvobodila obležený Orléans a dovedla Karla VII. Francouzského ke korunovaci v Remeši. O dva roky později byla v Rouenu upálena, francouzský protiútok už ale nešlo zastavit.

Poslední bitvu u Castillonu roku 1453 rozhodlo francouzské dělostřelectvo; v říjnu téhož roku se vzdalo Bordeaux. Anglii zůstal na kontinentu jediný přístav Calais, o který přišla až roku 1558. Válka přitom proměnila obě země: rozbila rytířské válčení, dala vzniknout prvním stálým armádám v západní Evropě od zániku Západořímské říše a posílila národní vědomí na obou stranách kanálu.

Mince stoleté války

Dlouhá válka se platila zlatem a obě strany kvůli ní zaváděly nové mince. Eduard III. vydal roku 1344 zlatý noble, na němž stojí v lodi s mečem a štítem – připomínka námořního vítězství u Sluys roku 1340.

Ve Francii vznikl franc à cheval. Král Jan II. Dobrý padl u Poitiers do zajetí a jeho výkupné bylo astronomické. Nařízením z 5. prosince 1360 nechal razit zlatou minci o hmotnosti 3,885 g z ryzího zlata, na které jede v plné zbroji na koni. Odtud pochází jméno frank, které roku 1795 dostala francouzská měna a které vydrželo do zavedení eura. Vysvětlení názvu jsou dvě: slovo franc znamená „svobodný“ a připomíná králův návrat ze zajetí, druhý výklad ho odvozuje z opisu Francorum Rex na minci samotné.

Francouzská měna byla v té době nestálá: ve Francii se v letech 1330 až 1360 měnila hodnota nebo obsah drahého kovu v mincích nejméně pětapadesátkrát. Na králův výkup se vedle franku zavedly i nové daně a rozšířila se solná daň gabela.