Stoletá válka

Stoletá válka byl sled anglicko-francouzských konfliktů v letech 1337 až 1453 o nárok na francouzský trůn a o državy na kontinentu. Padl v ní český král Jan Lucemburský a z výkupného za zajatého francouzského krále vznikla roku 1360 mince, která dala jméno franku. Ukončila ji bitva u Castillonu.

Historie

Kořen sporu byl dynastický. Když roku 1328 vymřela hlavní kapetovská linie po meči, uplatnil nárok na francouzskou korunu anglický král Eduard III. jako vnuk Filipa IV. po přeslici. Francouzi ho odmítli a trůn připadl Filipovi VI. z rodu Valois. K tomu se přidaly spory o Guyenne a o vliv ve Flandrech, kde na anglické vlně záviselo soukenictví.

Válka se rozpadá do několika vln. V první měli převahu Angličané díky dlouhému luku: u Kresčaku roku 1346 rozstříleli francouzské rytířstvo – v téhle bitvě padl i slepý český král Jan Lucemburský, otec Karla IV. O deset let později u Poitiers Angličané zajali samotného francouzského krále Jana II. Dobrého.

Po přestávce udeřil roku 1415 u Azincourtu Jindřich V. a smlouvou v Troyes si zajistil francouzské následnictví. Obrat přinesla až Jana z Arku: roku 1429 osvobodila obležený Orléans a dovedla Karla VII. ke korunovaci v Remeši. O dva roky později byla v Rouenu upálena, francouzský protiútok už ale nešlo zastavit.

Poslední bitvu u Castillonu roku 1453 rozhodlo francouzské dělostřelectvo. Anglii zůstal na kontinentu jediný přístav Calais, o který přišla až roku 1558. Válka přitom proměnila obě země: rozbila rytířské válčení, dala vzniknout stálé armádě placené z daní a posílila zemské vědomí na obou stranách kanálu.

Mince stoleté války

Dlouhá válka se platila zlatem a obě strany kvůli ní zaváděly nové mince. Eduard III. vydal roku 1344 zlatý noble, na němž stojí v lodi s mečem a štítem – přímá připomínka námořního vítězství u Sluys a anglických nároků na moře.

Francouzskou odpovědí byl franc à cheval. Král Jan II. Dobrý padl u Poitiers do zajetí a jeho výkupné bylo astronomické. Nařízením z 5. prosince 1360 nechal razit zlatou minci o hmotnosti 3,885 g z ryzího zlata, na které jede v plné zbroji na koni. Odtud pochází jméno frank, měny, která ve Francii vydržela do zavedení eura. Vysvětlení názvu jsou dvě: králova slova o tom, že je „svobodný a vysvobozený ze zajetí", a nápis Francorum Rex na minci samotné.

Financování války mělo i odvrácenou stranu. Obě království opakovaně zhoršovala obsah drahého kovu v drobných mincích, aby ze stejného množství stříbra vyrazila víc peněz. Pro sběratele to znamená, že mince téhož nominálu z různých let stoleté války se mohou lišit hmotností i ryzostí – a právě podle toho se datují.