Drahé kovy
Drahé kovy jsou vzácné kovy odolné vůči korozi – zlato, stříbro a kovy platinové skupiny. Na trzích se obchoduje hlavně se zlatem, stříbrem, platinou a palladiem, které mají měnové kódy XAU, XAG, XPT a XPD podle normy ISO 4217. Cena se udává za trojskou unci (31,1034768 g).
| Zlato | Au · kód XAU · hustota 19,3 g/cm³ |
|---|---|
| Stříbro | Ag · XAG · hustota 10,49 g/cm³ |
| Platina | Pt · XPT · hustota 21,45 g/cm³ |
| Palladium | Pd · XPD · hustota 12,0 g/cm³ |
| Jednotka ceny | trojská unce = 31,1034768 g |
Historie
Zlato a stříbro provázejí peníze od jejich vzniku. Nejstarší mince z elektronu, přírodní slitiny zlata a stříbra, se razily v Lýdii v 7. století před naším letopočtem. Po další dvě a půl tisíciletí se z nich razily plnohodnotné mince, jejichž hodnota se odvozovala od množství obsaženého kovu.
Platina se do Evropy dostala ze španělské Ameriky; zprávu o novém kovu z dnešní Kolumbie zveřejnil roku 1748 Antonio de Ulloa. Její jméno pochází ze španělského platina, zdrobněliny slova plata (stříbro). Rusko z ní v letech 1828–1845 razilo oběžné mince v hodnotě 3, 6 a 12 rublů, jinak zůstala v mincovnictví vzácností. Palladium objevil roku 1802 William Hyde Wollaston a k mincovnictví se dostalo až ve 20. století.
Ve 20. století drahé kovy z běžného oběhu zmizely. Papírové peníze přestaly být směnitelné za zlato a role kovů se přesunula jinam: staly se investičním a rezervním aktivem, surovinou pro průmysl a materiálem sběratelských ražeb.
Čím se od sebe liší
Zlato je mezi nimi nejstabilnější uchovatel hodnoty. Nekoroduje, průmysl ho spotřebuje jen zlomek a poptávka je dána hlavně investicí a šperkařstvím. Stříbro se chová jinak: velkou část poptávky tvoří průmysl, takže jeho cena kolísá výrazněji a reaguje i na hospodářský cyklus.
Platina a palladium jsou především průmyslové kovy a jejich největším odběratelem jsou automobilové katalyzátory – u palladia jde o naprostou většinu prodejů, u platiny o největší, avšak ne většinové použití. Jejich cena proto závisí na výrobě aut a na tom, jak se mění pohon vozidel; jako investice se chovají mnohem neklidněji než zlato.
Pro sběratele a investory z toho plyne praktické rozdělení. Investiční mince a slitky se posuzují podle obsahu kovu a přirážky nad burzovní cenu; sběratelské ražby podle nákladu, zachovalosti a poptávky, přičemž kov je u nich vedlejší. Kdo kupuje kov, hledá nízkou přirážku; kdo kupuje minci, hledá kus, který se hned tak neobjeví.