Slitek

Slitek je kompaktní kus drahého kovu vyráběný litím nebo ražbou, v přesně stanovené hmotnosti a ryzosti pro investiční či průmyslové účely. Nejčastěji se vyrábí ze zlata, stříbra, platiny nebo palladia. Na investičních slitcích se zpravidla uvádí výrobce, hmotnost a ryzost; sériové číslo závisí na výrobci a typu produktu.

Historie

Slitky drahých kovů patří mezi nejstarší formy uchovávání hodnoty v lidské civilizaci. První doložené používání zlatých a stříbrných slitků pochází z období starověké Mezopotámie, přibližně z období 3000 let před naším letopočtem. Ve starověkém Egyptě sloužily zlaté slitky především jako platidlo při velkých obchodních transakcích mezi panovníky a chrámy. Tyto rané formy slitků měly různé tvary a nebyly ještě standardizovány podle jednotné váhy.

Významný rozvoj výroby slitků nastal v období antického Řecka a Říma, kde se začaly objevovat první pokusy o jejich normování. Římané vytvořili systém označování slitků razítky, které garantovaly jejich původ a kvalitu. Po pádu západořímské říše se centrum obchodu se slitky přesunulo do Byzance a později do arabského světa, kde bagdádský chalífát zavedl přísné normy pro výrobu zlatých a stříbrných slitků.

Ve středověké Evropě byly slitky důležitým prostředkem mezinárodního obchodu. Benátští a janovští kupci používali stříbrné slitky pro obchodování s Orientem. V období 13. až 15. století se centrem výroby slitků staly německé hornické oblasti, především Sasko a Harc. Zde vznikly první cechovní předpisy upravující výrobu a označování slitků.

Průmyslová revoluce přinesla zásadní změny ve výrobě slitků. V 19. století došlo k mezinárodní standardizaci hmotností a ryzostí. Vznikly první specializované rafinerie, které vyráběly slitky podle přesných norem. Londýnský trh drahých kovů zavedl standard pro obchodování se zlatými slitky, známý jako Good Delivery, který dnes spravuje London Bullion Market Association (LBMA); od roku 1919 se v Londýně navíc pravidelně stanovovala cena zlata (fixing).

Dvacáté století přineslo další rozvoj technologií výroby slitků. Po opuštění zlatého standardu v sedmdesátých letech se slitky staly především investičním nástrojem dostupným širší veřejnosti. Moderní rafinerie dnes vyrábějí slitky v široké škále hmotností od jednoho gramu až po standardní burzovní slitky vážící 400 trojských uncí zlata nebo 1000 trojských uncí stříbra.

Vlastnosti a výroba slitků

Moderní slitky drahých kovů se vyrábějí dvěma základními metodami. Lité slitky vznikají nalitím roztaveného kovu do formy, zatímco ražené slitky se vyrábějí lisováním z kovových pásů nebo plátů. Na investičních slitcích se zpravidla uvádí výrobce, hmotnost a ryzost. Sériové číslo závisí na výrobci a typu produktu; přesné požadavky určuje příslušný standard.

Ryzost slitků se udává v promile nebo v karátech. Investiční zlaté slitky mají standardní ryzost 999,9 promile (24 karátů), což znamená čistotu 99,99 procent. Stříbrné slitky dosahují ryzosti minimálně 999 promile. Platinové a palladiové slitky se vyrábějí v čistotě 999,5 promile.

Hmotnost slitků se uvádí v gramech, kilogramech nebo trojských uncích. Nejběžnější investiční velikosti jsou 1, 5, 10, 20, 50, 100, 250, 500 a 1000 gramů. Pro institucionální investory se vyrábějí slitky o hmotnosti 12,5 kilogramu zlata nebo 30 kilogramů stříbra.

Významní světoví výrobci slitků musí splňovat přísné mezinárodní normy. Mezi nejuznávanější patří švýcarské rafinerie PAMP, Valcambi a Argor-Heraeus, německá Heraeus, australská Perth Mint nebo kanadská Royal Canadian Mint. V České republice vyrábí investiční slitky společnost Česká mincovna.