Sériové číslo
Sériové číslo je alfanumerický identifikátor přidělený bankovce, dokumentu nebo jinému jednotlivému předmětu. U platidel pomáhá evidovat tisk, rozlišovat emise a odhalovat padělky. Samo však není důkazem pravosti: formát, písmo, kontrolní pravidla a shoda s ostatními ochrannými prvky musí odpovídat vydavateli a období.
Historie
Číslování jednotlivých dokumentů vzniklo z potřeby kontroly nákladu, účetnictví a prevence záměny. Ručně psaná čísla se používala na losech, akciích a raných bankovkách. S růstem emisí je nahradilo mechanické číslování, které dokázalo měnit číslici při každém otisku.
Bankovka obvykle kombinuje sériové číslo s písmeny série, deskou, podpisem a rokem vzoru. Přesný význam znaků stanoví emitent. Některé systémy kódují tiskárnu nebo arch, jiné pouze pořadí; není bezpečné přenášet schéma jedné měny na druhou.
Číslovací stroje mohly tisknout čísla jednou či více barvami a v několika polohách. Kontrola zachytávala duplicity, vynechané kusy a makulaturu. Náhradní bankovky dostávaly u některých emisí zvláštní prefix nebo symbol, ale pravidla se liší podle země.
Padělatelé někdy opakují stejné číslo na celé sérii kopií. Databáze známých padělků proto porovnává čísla, jejich typografii a techniku tisku. Shodné číslo může být silný varovný znak, ale samostatně neprokazuje padělek, pokud emitent připouští více bloků nebo tiskové chyby.
Sběratelé vyhledávají nízká čísla, opakování, palindromy, postupky nebo historicky důležité prefixy. Příplatek je tržní preference, ne vyšší nominální hodnota. „Vzácný“ vzor se musí číst přesně a nesmí vzniknout dodatečným přepisem.
Digitální systémy rozšířily sériová čísla o čárové a dvourozměrné kódy. Princip zůstává: identifikátor propojuje předmět se záznamem. Bez přístupu k důvěryhodnému registru však číslo pouze tvrdí identitu a může být zkopírováno.
Formát čísla, tisk a ověřování bankovek
Kontrola začíná přesným přepisem včetně písmen, nul, mezer a případných hvězdiček. Znak O se nesmí automaticky zaměnit za nulu. Zaznamená se poloha, barva, výška písma a směr číslování.
Sériové číslo se porovnává s katalogem konkrétního vzoru a s databází padělků. Musí odpovídat podpisové variantě, datu a tiskové technice. Platné číslo z pravé bankovky lze okopírovat, proto se současně zkoumá papír, vodoznak, hlubotisk a další ochranné prvky.
U historické bankovky se číslo nemá čistit, zvýrazňovat ani retušovat. Digitální snímek zachytí celek a makro detail. Pokud je znak nečitelný, zapíše se otazník nebo rozmezí možností, nikoli vymyšlená číslice.
