Elektron

Elektron, také elektrum, je přírodní slitina zlata a stříbra bledé barvy, ze které se v Malé Asii razily nejstarší mince světa. Lýdské statéry ze 7. století př. n. l. z něj vážily 14,1 g. Novější výzkumy uvažují i o slitině připravované záměrně. Jde tedy o kov nejstarších mincí světa.

Historie

Elektron jako přírodní kov byl znám již ve starověkém Egyptě, kde se těžil z náplavů Nilu. Egypťané nazývali tuto slitinu "bílé zlato" a používali ji na výrobu šperků, kultovních předmětů a pozlacování vrcholků pyramid. Elektron se v Egyptě používal už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem, v době Staré říše.

Zásadní význam získal elektron v 7. století před naším letopočtem v Lýdii, království v západní Anatolii. Kolem roku 650 př.n.l. začal lýdský král, pravděpodobně Gyges nebo Ardys, razit první mince právě z elektronu. Tyto nejstarší mince světa pocházely z přírodního elektronu nalezeného v řece Paktolos (dnešní Sart Çayı v Turecku), která protékala hlavním městem Sardy.

Lýdské elektronové statéry obsahovaly zhruba 45–55 % zlata, tedy méně než přírodní elektrum z Paktólu (asi 70–80 %), zbytek tvořilo stříbro s malými příměsemi mědi. Hmotnost se ustálila na 14,1 gramů pro celý statér, s menšími nominály v hodnotě 1/2, 1/3, 1/6, 1/12, 1/24 až 1/96 statéru. Nejstarší exempláře nesly pouze jednoduché geometrické vzory, později se objevily lví hlavy - symbol lýdské královské dynastie.

Významnou roli sehrál elektron také v řeckých městech Iónie - Milétu, Efesu, Fokaie. Tyto polis razily vlastní elektronové mince s charakteristickými motivy - Efesos s včelou, Milétos se lvem, Fokaia s tuleněm. Elektronové ražby z Efesu financovaly stavbu Artemidina chrámu, jednoho ze sedmi divů světa.

Převratnou změnu přinesl král Kroisos (560-546 př.n.l.), který v sardských dílnách nechal rafinovat elektron na čisté zlato a stříbro a začal razit první čistě zlaté a stříbrné mince. Tato inovace ukončila éru elektronových ražeb v Lýdii, ačkoliv některá řecká města pokračovala v jejich produkci až do 4. století př.n.l.

Moderní výzkumy pomocí neutronové aktivační analýzy prokázaly, že mnoho "přírodních" elektronových mincí obsahuje konzistentní poměr kovů, což naznačuje záměrnou výrobu slitiny. Antičtí mincíři pravděpodobně mísili zlato se stříbrem pro dosažení standardizované kvality, což zpochybňuje tradiční představu o výhradním použití přírodního elektronu.

Vlastnosti a technické aspekty

Přírodní elektron obsahuje typicky 20-80% zlata, zbytek tvoří stříbro s malým množstvím mědi a stopových prvků. Barva se mění podle složení - od bledě žluté (vysoký obsah stříbra) po sytě zlatou (vysoký obsah zlata). Slitina s obsahem zlata pod 50% má výrazně stříbřitý vzhled.

Elektron má nižší hustotu než čisté zlato (asi 11,5–16,5 g/cm³ podle složení oproti 19,3 g/cm³) ale vyšší než stříbro. Je tvrdší a odolnější než čisté zlato, což bylo výhodné pro mince v oběhu. Bod tání se pohybuje asi mezi 960–1060 °C podle složení.

Určení hodnoty elektronových mincí představovalo antický problém - různý obsah zlata znamenal různou vnitřní hodnotu při stejné hmotnosti. Tento nedostatek vedl k postupnému opuštění elektronu ve prospěch standardizovaných zlatých a stříbrných ražeb.