Antika
Antika je označení pro civilizaci starověkého Řecka a Říma, zhruba od 8. století před naším letopočtem do 5. století našeho letopočtu. Právě v ní vznikly první mince – nejstarší razila Lýdie v 7. století před naším letopočtem – a s nimi peněžní hospodářství, na kterém Evropa stojí dodnes.
| Trvání | 8. století před naším letopočtem až rok 476 |
|---|---|
| Nejstarší mince | Lýdie, 7. století před naším letopočtem |
| Řecké mince | drachma, tetradrachma, stater |
| Římské mince | denár, sestercius, aureus |
Historie
Za počátek se obvykle bere 8. století před naším letopočtem, kdy se v Řecku formují městské státy, vzniká abeceda a konají se první olympijské hry. Řecká civilizace vrcholí v 5. století v Athénách a rozšiřuje se s Alexandrem Velikým až k Indu.
Druhým pilířem je Řím. Z městského státu vyrostla republika, která ovládla Itálii a po punských válkách celé Středomoří; roku 27 před naším letopočtem se změnila v císařství. Antika končí rozpadem západořímské říše roku 476, i když východní část pokračovala jako Byzanc.
Odkaz antiky je v Evropě všudypřítomný: sloupové řády a divadla, latina a řečtina v odborných termínech, filozofie, právo, demokracie jako pojem i olympijské hry. Renesance se k antice vědomě vrátila a klasicismus ji zopakoval ještě jednou.
Antické mince
Nejstarší mince vznikly v Lýdii v 7. století před naším letopočtem z elektronu, přírodní slitiny zlata a stříbra. Myšlenka se ujala okamžitě: razítko panovníka nebo města zaručovalo hmotnost a ryzost, takže se kov nemusel při každé platbě vážit.
Řecké mince patří k výtvarným vrcholům oboru. Athénská tetradrachma se sovou obíhala celým Středomořím, syrakuské dekadrachmy podepisovali sami rytci a mince helénistických králů přinesly do umění realistický portrét. Řím pak postavil systém na denáru, sesterciu a aureu a udělal z mince nástroj propagandy – s portrétem císaře a s výjevy oslavujícími jeho činy.
Pro sběratele je antika překvapivě dostupná. Ražba probíhala staletí a v obrovských objemech, takže opotřebovaný římský denár nebo bronz stojí méně než mnohá moderní pamětní mince. Cenu určuje zachovalost, vzácnost panovníka či města a zajímavost motivu. Pozornost si zaslouží dvě věci: padělky, kterých je u antiky hodně, a doklad původu – u archeologických předmětů je legální nabytí stejně důležité jako pravost.